Jindřiška studovala herectví u pražské německé herečky Friederike Herbstové (1805–1865).[4][1] Poprvé vystoupila v roce 1862 v ochotnickém Divadle u svatého Mikuláše.[1] O rok později (1863) Slavínská debutovala v Prozatímním divadle.[1] Do souboru Prozatímního divadla nebyla přijata, a proto odešla do Plzně k divadelní společnosti J. Wahlburga-Wesetzkého (společnost někdy uváděna jako J. Walburga-Wesetzkého[5]), která v Plzni hrála česká i německá představení.[1][p 1] Jindřiška Slavínská získala angažmá do Prozatímního divadla v roce 1864.[1] V tomto divadle působila až do roku 1881, kdy celý herecký soubor Prozatímního divadla přešel do Národního divadla.[1][p 2] Na jevišti Národního divadla vystupovala Jindřiška Slavínská až do roku 1892.[1] Tehdy byla nucena ze zdravotních důvodů (chronické onemocnění hlasivek[5]) odejít (ve věku 49 let) na předčasný odpočinek.[1]
Velkolepá slavnost pražské smetánky (tzv. Květinové korzo pořádané u Průmyslového paláce), která se konala v červenci roku 1908 v pražské Stromovce ukončila předčasně život Jindřišky Slavínské.[1] Ve věku 65 let dne 11. července 1908 tragicky zahynula následkem úrazu, když se ocitla pod kopyty koně, který se tehdy ve Stromovce před Šlechtovou restaurací[8] splašil.[1] Ve své poslední vůli Jindřiška Slavínská věnovala svůj dům hercům[8] (na vybudování hereckého azylu) a královskému městu Praha odkázala své rozsáhlé umělecké sbírky.[1] (V těchto sbírkách bylo mimo jiné mnoho děl Antonína Chitussiho nebo děl z dílny malířů z rodiny Mánesů).[1]
Pohřeb Jindřišky Slavínské se konal 14. července 1908[8] do hrobky Skrejšovských na Olšanských hřbitovech.[8] (VI, 7c, 64).
Policejní protokol ze dne 11. července 1908 popisoval tragickou událost následujícím způsobem:[8]
"Policie sděluje o neštěstí na výstavišti toto. Dnes asi po 5. hodině odpolední jel promenádní cestou za průmyslovým palácem po druhé průvod květinového korsa, v němž zúčastnil se baron Gyergyesi se čtyřspřežním okrášleným povozem taženým ruskými vraníky. ... Jak zjištěno bylo, jsou koně velice krevní a temperamentní, následkem čehož jsou lekavými a potleskem i šumotem povstalým mezi obecenstvem počali se plašiti. ... Splašenými koňmi byla slečna Slavínská, bývalý člen Národního divadla, kopnuta s takovou prudkostí do hlavy, že utrpěla zlomeninu kosti lebeční a svému poranění podlehla. ... Splašení koně zranili i mnoho diváků, některé těžce."
Právo lidu (deník sociálních demokratů) referovalo o události ve svém vydání ze dne 12. července 1908 takto:[8]
"Slavínská byla povalena a kopyto splašeného koně strašlivým úderem dopadlo na její obličej. V mžiku byl obličej rozbit, nos uražen, oči vyteklé. ... Ještě větší hrůzy byly způsobeny divokým úprkem, který nastal, sotva splašený kůň vrazil do lidu. Lidé padali na zem a jiní hnali se přes ně. Křik, volání o pomoc, nářek, úpění a sténání ohlušovalo."[8]
Ve čtvrtek 16. července 1908 napsal Jaroslav Hašek lístek, adresovaný své budoucí ženě Jarmile Mayerové (Jarmile Haškové). V něm popsal událost ze svého úhlu pohledu takto:[8]
"Víš, já byl také na květinovém korzu a ještě s několika pány chytal jsem toho splašeného koně; mne odhodil stranou a já si vymkl palec. Sotva držím dnes ještě péro v ruce, ale palec zas je na svém místě, ale ještě několik neděl bude oteklý. Také jsem se uhodil do zad, že jsem nemohl hned popadnout dech."[8]
Jaroslav Hašek - korespondence, 13. července 1908, [8]
Divadelní role
Berta Malmová (premiéra: sezona 1883/1884) – Sara, Hanna[5]
Fedora (premiéra: sezona 1883/1884) – Baronka Ockarova[5]
Frou-Frou (premiéra: sezona 1883/1884) – Vychovatelka[5]
Křivé cesty (premiéra: sezona 1890/1891) – Vilemina[5]
Macbeth (premiéra: sezona 1890/1891) – První čarodějka[5]
Odetta (premiéra: sezona 1890/1891) – Sára Ventadourová[5]
Rákoš Rákoczy (premiéra: sezona 1890/1891) – Dvořačka[5]
Sen v noci Svatojanské (premiéra: sezona 1890/1891) – Hypolita[5]
Sirotek lovoodský (premiéra: sezona 1890/1891) – Mrs. Judith Harleight[5]
Svět malých lidí (premiéra: sezona 1890/1891) – Petráška[5]
Fernanda (premiéra: sezona 1891/1892) – Paní de Brionne, Baronka[5]
Královna loutek (premiéra: sezona 1891/1892) – Selka[5]
Revisor (premiéra: sezona 1891/1892) – Fevroňa Petrovna Pošlepkina[5]
Žurnalisté (premiéra: sezona 1891/1892) – Cizí zpěvačka[5]
Odkazy
Poznámky
↑V roce 1863 v tomto česko-německém plzeňském divadelním souboru krátce působil i herec Jindřich Mošna.[6]
↑Národní divadlo bylo po předchozím požáru nově otevřeno 11. června 1881 a fungovalo až do druhého požáru dne 12. srpna 1881. Nově po druhém požáru bylo opět otevřeno od 18. listopadu 1883.
Reference
↑ abcdefghijklmnopqJindřiška Slavínská (herečka Staré gardy Národního divadla) [online]. Správa pražských hřbitovů [cit. 2018-03-18]. Herci, dramaturgové, režiséři. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-27.
↑Jindřich Mošna (* 01.08.1837 - 06.05.1911), životopis [online]. Archiv - Národní divadlo [cit. 2018-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-18.