Jiří Skoblík (16. srpna 1932 Praha – 13. prosince 2020 Praha) byl český katolický kněz, vysokoškolský pedagog, kazatel, emeritní kanovník svatovítské kapituly, autor odborných publikací a řady článků týkajících se morální teologie a etických aktualit.
Život
Středoškolské vzdělání získal na Nerudově gymnáziu v Praze 1 v letech 1943–1951. V letech 1951–1956 studoval hudbu na pražské konzervatoři. Ke kněžství studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích v letech 1956–1961. Dne 25. června 1961 byl v litoměřické katedrále sv. Štěpána vysvěcen na kněze. Od srpna roku 1961 byl dómským vikářem ve svatovítské katedrále. Od 1. září 1961 do 26. září 1963 absolvoval v Písku základní vojenskou službu. Od roku 1963 působil na různých místech v duchovní správě. Nejprve jako kaplan v Praze u Nejsvětějšího Srdce Páně v období 1. října 1963 – 30. dubna 1965, dále v Plzni u sv. Bartoloměje od 1. května 1965 do 31. května 1968, poté v kostele svatého Václava v Praze-Nuslích od 1. června 1968 do 30. dubna 1969 a v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích od 1. května 1969 do 30. září 1975. Mimo to byl duchovním správcem kaple Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze-Malešicích od 1. ledna 1972 do 30. září 1975. Jeho další působiště bylo rovněž kaplanské a to u sv. Ignáce v Praze od 1. října 1975 do 30. dubna 1981, kdy byl od 1. května 1981 jmenován u sv. Ignáce rektorem kostela, kterým zůstal až do 30. března 1990.
V roce 1983 obhájil disertační práci a dne 31. května 1983 byl promován na doktora teologie. Od 1. února 1990 se stal odborným asistentem na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a přednáší morální teologii. Od 1. dubna 1990 do 30. června 1995 byl rektorem kostela Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Karlově a od 15. září 1992 do 31. prosince 1999 byl externím spirituálem pražského arcibiskupského kněžského semináře.
Dne 23. srpna 1993 se stal sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u katedrály sv. Víta v Praze. V rozmezí 1. července 1995 až 31. prosince 2002 byl kanovníkem penitenciářem a do roku 2010 kancléřem kapituly. Od 1. července 1995 byl jmenován farářem katedrály sv. Víta v Praze. Od 1. července 2001 je rektorem kostela sv. Benedikta v Praze na Hradčanech.
V roce 2001–2002 prošel habilitačním řízením na Cyrilometodějské teologické fakultě Palackého univerzity v Olomouci a od 23. září 2002 jako docent byl rektorem Univerzity Karlovy Ivanem Wilhelmem jmenován vedoucím katedry systematických oborů na KTF UK. V této funkci setrval až do 30. září 2004. V období 2. března 2006 až 31. srpna 2006 byl proděkanem KTF UK. Dále pak zůstává jako externí vyučující na KTF UK. V roce 2008 jej papež Benedikt XVI. ocenil titulem Papežský prelát. Jmenovací dekret mu byl slavnostně předán 21. června 2008 ve svatovítské katedrále.[1] Od 12. března 2010, kdy byla přijata jeho rezignace na místo sídelního kanovníka, jak vyplývá ze stanov svatovítské kapituly, se stal emeritním kanovníkem.
Zemřel o 3. adventní neděli 13. prosince 2020 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
Odkazy
Reference
- ↑ Jmenování nových monsignorů [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, 2008-06-20 [cit. 2014-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-13.
Související články
Externí odkazy
