Jana Hlaváčová (26. března 1938 Praha – 13. ledna 2024 Praha-Modřany[1]) byla česká divadelní, televizní, filmová a dabingová herečka a profesorka Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze.[2]
Zájem o divadlo v ní vzbudil otec Jan, ministerský úředník, který sám od mládí nadšeně hrál ochotnické divadlo. Po maturitě na gymnáziu vystudovala v roce 1960 Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze (DAMU). První angažmá získala v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965), kde také vstoupila do místní organizace Komunistické strany Československa.[zdroj?!] V červenci 1965 se stala členkou Národního divadla v Praze, kde zažila vrcholnou éru (Hippodamie v trilogii J. Vrchlického, Raněvská ve Višňovém sadu, Gertruda v Hamletovi, Emilie Marty ve Věci Makropulos, Markýza de Merteuil v Nebezpečných vztazích). Na české první scéně setrvala do listopadu 1990, kdy odešla společně s manželem pro neshody s vedením činohry. Od roku 1994[3] byla členkou hereckého souboru pražského Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila například Jeannette Burmeisterovou v muzikálu Donaha!, Hanu Kennedyovou ve hře Marie Stuartovna, sedmdesátiletou Albertinu ve hře Albertina, Mag Folanovou v Krásce z Leenane a Emmu Cristano ve hře Famílie.
Její mladší sestra Dana Hlaváčová se stala také herečkou. Působila v pražském Divadle E. F. Buriana.[4]
Prvním manželem Jany Hlaváčové byl herec Jiří Michný,[5][6] kterého si vzala v roce 1962. Z prvního manželství má dceru Terezu (* 1963). Po rozvodu se v roce 1969 provdala za herce Luďka Munzara, se kterým má dceru Barboru Munzarovou (* 1971), která je také herečkou.[7]
Na filmovém plátně se uvedla už jako studentka DAMU – rolí průvodkyně Čedoku Mefistofely v úspěšné filmové komedii režiséra Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže (1959) spolu s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli. Od 70. let hrála i v kostýmních úlohách historických osobností (Tajemství velikého vypravěče, Koncert na konci léta, Lev s bílou hřívou, Veronika). Od poloviny 80. let se objevovala převážně v komediích, kde se zapsala zejména jako sestra Tonička ve filmech o „Básnících“.
Uplatnila se i v televizních inscenacích a dabingu. Spolupracovala s rozhlasem, pedagogicky působila na DAMU, kde byla roku 2006 jmenována profesorkou pro obor dramatická umění – herectví činoherního divadla.[1] V roce 2011 přerušila svoji uměleckou činnost z důvodů deprese související s diagnostikovanou Parkinsonovou nemocí.
Krátce se angažovala i politicky. Po svobodných volbách v červnu 1990 zasedla do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum, ale již v červenci 1990 na mandát rezignovala a fakticky jej nevykonávala.[8]
Poslední roky svého života trpěla Parkinsonovou chorobou. Zemřela 13. ledna 2024.[9] V roce 2024 byla in memoriam oceněna medailí Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti umění, výchovy a školství.
Vybrané divadelní role