Jan Olszewski

Jan Olszewski
Jan Olszewski
Jan Olszewski
3. předseda vlády Polska
Ve funkci:
23. prosince 1991 – 5. června 1992
PrezidentLech Wałęsa
PředchůdceJan Krzysztof Bielecki
NástupceWaldemar Pawlak
Stranická příslušnost
ČlenstvíPorozumienie Centrum
Narození20. srpna 1930
Varšava, Polsko
Úmrtí7. února 2019 (ve věku 88 let)
Varšava, Polsko
Místo pohřbeníVojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
ChoťMarta Olszewska
Alma materVaršavská univerzita
Profesepolitik, advokát, odborář, spisovatel, právník a publicista
Náboženstvířímský katolík
OceněníŘád bílé orlice (2009)
Kříž svobody a solidarity (2019)
PodpisJan Olszewski, podpis
CommonsJan Olszewski
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Ferdynand Olszewski (20. srpna 1930, Varšava, Polsko – 7. února 2019, Varšava)[1][2] byl polský politik a právník. V letech 1991–1992 byl premiérem Polska.

Biografie

Jako chlapec se zúčastnil varšavského povstání proti nacistickým okupantům. Po druhé světové válce podporoval Polskou lidovou stranu Stanisława Mikołajczyka. Vystudoval práva na Varšavské univerzitě a poté pracoval na ministerstvu spravedlnosti a v akademii věd. V roce 1956 se stal novinářem týdeníku Po prostu. V něm vydal onoho roku článek volající po rehabilitaci příslušníků Armie Krajowe. Článek vzbudil rozruch a v letech 1957–1959 Olszewski dostal zákaz činnosti. V té době byl členem Klubu křivého kola (Klub Krzywego Koła[3]), intelektuální skupiny, která se nebála kritizovat poměry ve státě.

Pověst protirežimního intelektuála posílil v letech šedesátých, kdy jako advokát hájil ty, kteří se ocitli s režimem ve sporu (Melchior Wańkowicz, Jacek Kuroń, Karol Modzelewski, Janusz Szpotanski). Roku 1968 mu byla advokátní činnost zakázána, ale po nástupu Edwarda Gierka roku 1970 ji mohl obnovit. Sepsal také populární příručku jak si počínat vůči komunistické tajné policii.

Po vzniku opozičního hnutí Solidarność v 80. letech se do něj zapojil. Býval také poradcem katolických biskupů a patřil k žalobcům v procesu s důstojníky tajné policie, kteří zavraždili kněze Jerzyho Popieluszka, a podílel se na objasnění vražd dalších duchovních. Účastnil se jednání u kulatého stolu roku 1989, na nichž se dohadoval konec komunistického režimu a přechod k demokracii. Odmítl být ovšem kooptován do Sejmu i jmenován do vlády Tadeusze Mazowieckiho. Záhy vstoupil do strany Dohoda středu. V roce 1990 podporoval Lecha Wałęsu v prezidentských volbách.

Po volbách 1991 ho prezident Lech Wałęsa jmenoval premiérem. Jeho kabinet se rozpadl zhruba po roce a půl kvůli neshodám o lustrace a zveřejnění spisů komunistické tajné policie. V následných volbách roku 1993 se do Sejmu již nedostal. Roku 1995 se zúčastnil přímých prezidentských voleb, se 6,8 procenty hlasů skončil čtvrtý (za Aleksanderem Kwaśniewskim, Lechem Wałęsou a Jackem Kurońem).

Roku 1996 založil pravicové Hnutí za obnovu Polska. V letech 1997–2001 byl poslancem Sejmu za stranu Liga polských rodin. Později se stal podporovatelem strany Právo a spravedlnost Jarosława a Lecha Kaczyńských.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Premier Jan Olszewski nie żyje. In: Tygodnik Solidarność, 8. únor 2019]
  2. ↑ kn: Jan Olszewski nie żyje. Były premier miał 88 lat. In: gazeta.pl, 8. únor 2019
  3. ↑ Olszewski Jan Ferdynand, v Encyklopedii PWN

Externí odkazy

Premiéři Polska
Polské království
(1916–1918)
Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918)
Polská lidová republika
(1918)
Druhá Polská republika
(1918–1939)
Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939)
Exilové polské vlády
(1939–1990)
Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990)
Polská lidová republika
(1944–1989)
Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989)
Třetí Polská republika
(od 1989)
Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023)

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!