Jablonné v Podještědí

Jablonné v Podještědí
Pohled přes náměstí Míru k severozápadu
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Jablonné v Podještědí
Obec s rozšířenou působností	Liberec (správní obvod)
Okres	Liberec
Kraj	Liberecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°45′55″ s. š., 14°45′38″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 741 (2024)[1]
Rozloha	57,88 km²[2]
Nadmořská výška	315 m n. m.
PSČ	471 25
Počet domů	1 017 (2021)[3]
Počet částí obce	12
Počet k. ú.	8
Počet ZSJ	15
Kontakt
Adresa městského úřadu	Náměstí Míru 22 471 25 Jablonné v Podještědí [e-mail]
Starosta	Jiří Rýdl
Oficiální web: www.jablonnevp.cz
Jablonné v Podještědí
Další údaje
Kód obce	561631
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jablonné v Podještědí (dříve Německé Jablonné,^[4] německy Deutsch Gabel) je město v okrese Liberec. Včetně všech částí v něm žije přibližně 3 700^[1] obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Území severně o města, které se nachází převážně na katastru Lvové, je od roku 1996 chráněno jako Krajinná památková zóna Lembersko.

Historie

Nejstarší dějiny

Socha Zdislavy z Lemberka v areálu dominikánského kláštera

Počátky Jablonného a celé jeho dějiny jsou spojeny s kultem svaté Zdislavy, která spolu s manželem Havlem z Lemberka stála u založení města a dominikánského kláštera. Oblast pod Lužickými horami byla postupovně osidlována a kolonizována od počátku 13. století. Přispěla k tomu stará zemská cesta z Prahy do Žitavy a dále na sever. Na osidlování okolí Jablonného se podílel šlechtický rod Markvarticů, který sem povolával nejen Čechy, ale také bohaté německé sedláky. Havel z Lemberka († 1255) z rodu Markvarticů patřil k důvěrníkům krále Václava I. a v roce 1241 založil hrad Lemberk.^[5] V této době se psal také jako Havel z Jablonného (Gallus di Yablonni) a existence Jablonného se statutem města je tehdy poprvé doložena, i když již dříve zde existovala obchodní osada s názvem Gablona.^[6] V roce 1250 založila Havlova manželka Zdislava v Jablonném klášter, kam byli povoláni mniši řádu dominikánů. Již ve 13. století bylo město obehnáno hradbami s dvěma branami, z doby Lemberků je také doložena existence tvrze, která však zanikla již v 15. století a dnes ani není známo, kde stála.^[7]

Náměstí Míru s morovým sloupem a vyhlídkovou věží bývalého kostela Narození Panny Marie

Význam Jablonného jako tržního a řemeslného centra se zemědělským zázemím na důležité obchodní cestě postupně rostl, ale první městská privilegia jsou datována až k roku 1364. V roce 1369 navštívil Jablonné císař Karel IV., který již předtím dvěma listinami z let 1351 a 1361 nařídil kupcům užívat jako obchodní cestu do Lužice pouze trasu přes Jablonné. Díky tomu město bohatlo z celních poplatků a dočasně zde fungovala i mincovna. Páni z Lemberka založili také druhý cisterciácký klášter u farního kostela sv. Kříže. Sloučené panství Jablonné-Lemberk existovalo do roku 1398, kdy jablonskou část koupili Berkové z Dubé, jimž pak tento majetek patřil až do počátku 18. století. Za husitských válek se Berkové z Dubé postavili na stranu císaře Zikmunda a Jablonné bylo v letech 1425–1426 vypáleno husitským vojskem. Tehdy také zanikl cisterciácký klášter, farní kostel byl obnoven v roce 1457 s novým zasvěcením Narození Panny Marie. Po skončení husitských válek vedli Berkové z Dubé ještě válku se saským kurfiřtem. Ke konsolidaci poměrů na zpustošeném panství došlo až za Jiřího z Poděbrad, který na přímluvu Jindřicha Berky z Dubé obnovil Jablonnému v roce 1466 stará privilegia. Městský znak je poprvé doložen až z doby Vladislava Jagellonského.

Šestnácté století bylo ve znamení všeobecného rozvoje, vznikla radnice a škola, král Ferdinand I. Habsburský rozšířil v letech 1534 a 1535 práva konání trhů. Berkové z Dubé sem nakonec umístili i své hlavní sídlo, když v letech 1565–1572 za Jindřicha Berky vznikl zámek Nový Falkenburk západně od centra města.^[8] Koncem 16. století bylo kvůli zadlužení panství rozděleno na dvě poloviny. Jednu polovinu získal Vladislav Hozlauer z Hozlau, který své četné spory s měšťany završil založením požáru města.^[9] Po Bílé hoře bylo panství opět sjednoceno, kdy obě poloviny vlastnil Jindřich Volf Berka z Dubé. Ten zastával vysoké zemské úřady a v roce 1640 získal titul hraběte. V této době probíhala na panství násilná rekatolizace, město během třicetileté války trpělo průchody vojsk a také morovou epidemií, kterou připomíná morový sloup vztyčený na náměstí v roce 1687 v návaznosti na další epidemii v roce 1680.^[10]

Sedmnácté až devatenácté století

Hrabě František Antonín Berka z Dubé, majitel Jablonného v letech 1650–1706 a iniciátor výstavby chrámu svatého Vavřince

Posledním majitelem Jablonného z rodu Berků byl hrabě František Antonín Berka z Dubé (1635–1706), významný císařský diplomat a nakonec nejvyšší maršálek Českého království. Ten byl posledním mužským potomkem rodu Berků, a protože neměl dědice, investoval značné finanční částky do výstavby monumentálního chrámu sv. Vavřince podle projektu významného architekta J. L. Hildebrandta. Po vymření rodu Berků z Dubé zdědil Jablonné hrabě Antonín Jan Nostic (1706), který však panství vzápětí prodal Františce Rozálii Kinské, rozené Berkové (†1714). Jejím dědicm byl hrabě Václav Albrecht Bruntálský z Vrbna, který Jablonné prodal v roce 1718 Pachtům z Rájova.

Klášterní bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy

Nástupci Františka Antonína Berky z Dubé neměli zájem ani finance na dokončení chrámu svatého Vavřince v původně plánovaném rozsahu a kostel byl dokončen až po třiceti letech v roce 1729, o dva roky později byly do krypty vráceny ostatky Zdislavy z Lemberka. Prvním majitelem Jablonného z rodu Pachtů byl Jan Jáchym (1676–1742), povýšený v roce 1721 do hraběcího stavu, který za války o rakouské dědictví zemřel ve francouzském zajetí. Jeho nástupcem byl syn František Josef Pachta (1710–1799), který zastával vysoké zemské úřady a majitelem panství byl více než půl století (1742–1799). V této době Jablonné hospodářsky vzkvétalo, vznikaly textilní manufaktury, které daly základ pozdější průmyslové výrobě v několika továrnách. Ve městě tehdy fungovala řada cechů různých řemesel. Význam si udržovala také stará obchodní cesta do Lužice, díky níž byla v roce 1751 v Jablonném zřízena poštovní stanice umístěná v bývalém letohrádku Pachtů z Rájova (v dnešní ulici Zdislavy z Lemberka). František Josef Pachta nechal také rokokově přestavět zámek Nový Falkenburk. I v 18. století postihly Jablonné válečné události, nejprve za války o rakouské dědictví v roce 1744. Za sedmileté války se do města po prohrané bitvě u Kolína (1757) uchýlila pruská posádka a rakouské dělostřelectvo při dobývání Jablonného zničilo obě městské brány (Pražskou a Žitavskou). Zámek Nový Falkenburk tehdy sloužil jako vojenský lazaret. Během jedné ze svých inspekčních cest po Čechách navštívil město Josef II., který 17. září 1779 přenocoval na zmíněné poštovní stanici.^[11]

Náměstí Míru, východní část s radnicí

Zlomem v historii Jablonného byl rok 1788, kdy došlo k ničivému požáru. Oheň ze dne 11. května 1788 se během několika hodin rozšířil na celé město, zcela zničeno bylo 160 domů včetně radnice a školy, poškozeny byly také oba kostely. V této době za vlády Josefa II. byl zrušen také dominikánský klášter a svou činnost ve městě ukončili dominikáni, kteří dosud po několik staletí pečovali o kult patronky města Zdislavy z Lemberka. V závěru napoleonských válek navštívil Jablonné osobně císař Napoleon Bonaparte, který 13. srpna 1813 v budobě poštovní stanice přijal delegaci městské samosprávy.^[12] Přes škody způsobené válkami a požárem z roku 1788 se město nadále rozvíjelo, především díky rozmachu textilního průmyslu, který se z cechovních základů postupně proměnil na výrobu soutředěnou do továren. Významnými textilními průmyslníky byli Kittelové, Ignaz Gürtler nebo Daniel Bitterlich. K důležitým průmyslovým podnikům patřila také parní pila Josefa Elstnera, jehož osobu připomíná honosná novorenesanční vila (Cvikovská ulice č.p. 391).^[13] K rozvoji průmyslu přispělo také napojení Jablonného na železniční trať Liberec – Česká Lípa (1900).

Po zrušení poddanství v roce 1848 se Jablonné stalo sídlem okresního hejtmanství (původně pod názvem Gabel, od roku 1901 Deutsch Gabel). V polovině 19. století mělo Jablonné 2 006 obyvatel, v roce 1930 to bylo 2 310 obyvatel převážně německé národnosti. Ve druhé polovině 19. století byla v Jablonném postavena nová škola (1871) a nemocnice (1890), došlo také k rozvoji bohaté spolkové činnosti (divadelní ochotníci, pěvecký sbor, tělovýchovný spolek, hasiči, ostrostřelci atd.) Velkostatek se zámkem Nový Falkenburk byl až do roku 1867 majetkem Pachtů z Rájova, poté byl majitelem krátce saský velkostatkář Karl Palme. V roce 1872 koupil velkostatek Franz Mattausch, bohatý průmyslník z Benešova nad Ploučnicí. Zámek Nový Falkenburk v této době zpustl a sloužil jen jako sýpka. Ke změně došlo až za dalšího majitele Johanna Moritze Liebiega z bohaté liberecké rodiny, který velkostatek koupil v roce 1901. Ten podnikl rozsáhlou novobarokní přestavbu zámku a učinil z něj své hlavní sídlo.

Dvacáté století

Náměstí Míru, severní část

Za první světové války byl v Jablonném zřízen zajatecký tábor, v němž se do roku 1918 vystřídalo přes 14 000 válečných zajatců z Francie, Srbska a Ruska. Tábor byl rozpuštěn v listopadu 1918, krátce nato bylo město začleněno do správního celku Deutschböhmen. Osobně se v tom angažoval jablonský rodák a starosta Vinzenz Kraus (1865–1926), který byl později poslancem Národního shromáždění. Za pomoci armády se Jablonné stalo součástí nově vzniklého Československa. Za první republiky bylo v Jablonném několik továren se zaměřením převážně na textilní výrobu, fungoval také městský pivovar zřízený již v roce 1863 ve zrušeném farním kostele Narození Panny Marie. Česká národnostní menšina založila v roce 1921 Českou besedu, od roku 1923 ve městě fungoval také Sokol. Podpora Čechů v převážně německém městě vyvrcholila v roce 1930 vybudováním české školy. Převaha německého obyvatelstva vedla k úspěchu Sudetoněmecké strany, která v obecních volbách v roce 1938 získala 27 z 30 mandátů v městském zastupitelstvu. Po Mnichovské dohodě obsadila město německá armáda (3. října 1938) a o týden později se Jablonné v rámci Sudetoněmecké župy stalo součástí Německé říše.

V rámci úsporných opatření byly roku 1942 k Jablonnému, správnímu okresnímu městu, připojeny Markvartice, Česká Ves a Zámecká. Okresní národní výbor se utvořil 28. května 1945. Do té doby zde poválečnou situaci řídilo několik jedinců, nejprve tři dny Dr. Zelenka. Na přání činitelů z Prahy a Turnova byla vytvořena okresní správní komise, jejímž předsedou byl ustanoven F. Soukup, místopředsedou B. Myslil a dalších devět členů; která obdržela k ruce tři úředníky. Dále byli povoláni z Prahy členové Svazu mládeže a tři pracovníci z Turnova.^[14] Osídlování začalo počátkem června 1945. První odsun německého obyvatelstva za pomoci stráže národní bezpečnosti a vojska se konal 18. července 1945. Z celého okresu se jednalo o 4 010 osob, ze samotného Jablonného o 1 250 osob v pěti transportech. Dvě třetiny německého obyvatelstva okresu byly odsunuty do konce prosince 1945 (asi 18 tisíc obyvatel).^[14]

V první etapě osidlování docházelo ke konfiskacím asi 40 průmyslových podniků (textil, hospodářské stroje, elektropotřeby, nábytek, sklo), v druhé přicházeli osídlenci (národní správci) zemědělských usedlostí, z okresů českých (Rychnov nad Kněžnou a Ledeč nad Sázavou) i slovenských. Ve třetím sledu byly osazovány živnosti a obchody.^[14] V roce 1948 byl zrušen okres Jablonné v Podještědí, město bylo přičleněno k okresu Liberec, od roku 1960 k České Lípě. Na poválečná léta stagnace navázala po roce 1969 cílená rekonstrukce a výstavba pohraničí, během 70. a 80. let vznikly nové budovy základní školy, nákupního střediska (1982) a zdravotního střediska (1987). V  roce 1980 došlo v rámci integrace obcí k připojení dalších vesniček u Jablonného k městu. Byly to Heřmanice, Kněžice, Lvová, Petrovice a Postřelná. A také malé osady: Kněžičky, Kunová, Pole u Jablonného, Valdov, Zámecká, Zpěvná a Židovice. Přes četné destrukční zásahy v poválečném období si centrum Jablonného udrželo historický charakter především v prostoru náměstí Míru a Dominikánského náměstí, dochovaly se také četné roubené domy. Díky tomu byla v roce 1992 v Jablonném vyhlášena městská památková zóna. Turistickému ruchu napomohly změny po roce 1989 a znovuotevření hraničních přechodů do Německa. Zájem o Jablonné vzrostl v souvislosti s kanonizací patronky města Zdislavy z Lemberka, která byla papežem Janem Pavlem II. v roce 1995 prohlášena za svatou. Chrám sv. Vavřince získal o rok později statut basilica minor.

K 1. lednu 2007 bylo město vyňato z okresu Česká Lípa a začleněno do dopravně bližšího okresu Liberec, a to včetně připojovaných vsí.^[15]

Přírodní poměry

V Jablonném sídlí Správa Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, které se sem přestěhovala z Nového Boru. Do katastru obce zasahuje národní přírodní rezervace Jezevčí vrch.^[16]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)^[17]^[18]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	2 389	2 471	2 333	2 533	2 387	3 732	2 310	1 557	1 777	1 819	1 630	1 601	1 524	1 524	1 573
Počet domů	356	360	363	382	403	481	447	381	523	321	317	335	343	349	349

Části města

Město se člení na části: Jablonné v Podještědí, Česká Ves, Heřmanice v Podještědí, Kněžice, Lada v Podještědí, Lvová, Markvartice, Petrovice, Pole, Postřelná, Valdov a Zámecká.

Od 1. ledna 1981 do 30. srpna 1990 k městu patřil i Velký Valtinov.^[19]

Hospodářství

Výrobní podnik Preciosa, pobočka č. 17 v Jablonném

Ve městě se nachází pobočka č. 17 Jablonecké společnosti Preciosa, výrobce křišťálového skla. Vyrábějí se zde umělé kameny z kubické zirkonie o velikosti 0,6–3 milimetry v brusírenském tvaru diamant a briliant.

Doprava

Budova vlakového nádraží

Doprava ve městě je začleněná do integrovaného dopravního systému Libereckého kraje (IDOL).

Od roku 1900 obcí prochází železniční trať Liberec – Česká Lípa. Ve městě stojí železniční stanice, kde zastavují osobní vlaky i rychlíky směřující do Liberce, Mimoně, Benešova nad Ploučnicí, Děčína a České Lípy. V minulosti odbočovala v Jablonném železniční trať do Svoru. Zrušena byla v roce 1973.

Autobusové linky společností ČSAD Liberec, BusLine, COMPAG CZ a dalších soukromých dopravců Jablonné spojují s okolními obcemi (např. s Mimoní, Stráží pod Ralskem, Libercem, Českou Lípou nebo Hrádkem nad Nisou), ale i se vzdálenějšími sídly, třeba s Prahou, Mělníkem, Ústím nad Labem, Vrchlabím nebo Trutnovem.

V obci se kříží silnice I/13 se silnicí II/270.

Pamětihodnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Jablonném v Podještědí.

• Dominikánský klášter Jablonné v Podještědí
• Zámek Nový Falkenburk
• Bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy
• Kaple svatého Wolfganga
• Evangelický křížový kostel
• Morový sloup
• Pivovarská věž – rozhledna, bývalý kostel Narození Panny Marie
• Zámeček Pachtů z Rájova
• Barokní usedlost Palmeho dvůr
• Sochy svatého. Jana Nepomuckého a svatého Zdislavy na Dominikánském náměstí
• Sloup se sochou Boha Otce
• Socha svatého Vincence
• Socha Panny Marie Immaculaty

Osobnosti

• Georg Tectander z Jablonného (1581–1614), diplomat z doby vlády císaře Rudolfa II., vyslanec v Persii a v Moskvě
• Josef Johann Mann (1804–1889), entomolog, cestovatel, c.k. dvorní preparátor ve Vídni
• Vinzenz Kraus (1865–1926), starosta města, poslanec Českého zemského sněmu, později Národního shromáždění

Galerie

• 
  Dominikánský klášter
• 
  Zámek Nový Falkenburk
• 
  Studánka svaté Zdislavy
• 
  Lovecký zámeček Pachtů z Rájova
• 
  Bývalý kostel Narození Panny Marie
• 
  Palmeho dvůr
• 
  Budova bývalé sokolovny
• 
  Německý evangelický kostel
• 
  Roubený dům ve Školní ulici čp. 31
• 
  Markvartický rybník a Palmeho dvůr
• 
  Pamětní desky na bývalém letohrádku Pachtů z Rájova
• 
  Švermova ulice pod nádražím
• 
  Pomník J. W. Goetha v Okružní ulici
• 
  Roubený mlýn z 18. století pod klášterem
• 
  Městský hřbitov, pomník obětem první světové války a márnice
• 
  Novorenesanční vila majitele pily Josefa Elstnera

Odkazy

Reference

1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
4. Výnos ministra vnitra č. 223/1946 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 258. Dále jen Anděl (1984). 
6. LOUDA, Jiří: Česká města II.; Praha, 1983; s. 171–173
7. Anděl (1984), s. 178–179.
8. Anděl (1984), s. 351.
9. Ottův slovník naučný, 12. díl; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 978–979 (heslo Jablonné) ISBN 80-7185-157-4
10. SLOUKA, Jiří: Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy; Praha, 2010; s. 114–116 ISBN 978-80-247-2996-1
11. HRBEK, Jiří a kolektiv: Panovnický majestát. Habsburkové jako čeští králové v 17. a 18. století; Historický ústav Akademie věd České republiky, NLN, Praha, 2021; s. 549 ISBN 978-80-7286-378-5
12. MARTINKA, Lukáš. Jablonné v Podještědí. Radouň: Kresby historické architektury, 2014. 93 s. ISBN 978-80-87625-49-1. S. 10. Dále jen Martinka (2014). 
13. Martinka (2014), s. 43.
14. Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 28.12.1945, 1(176), s. 2.
15. SOVADINA, Miloslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipsko, 2007. ISBN 978-80-86319-00-1. Kapitola Změna v územním rozsahu okresu Česká Lípa, s. 283. 
16. MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, referát ŽP a zemědělství, 2004. S. 41. 
17. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
18. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
19. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 613.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.

Literatura

• ČERNÁ, Renata. Jablonné v Podještědí. Turistický průvodce městem. Nymburk: Nakladatelství Vega-L, 2014. 16 s. ISBN 978-80-87275-96-2. 
• MARTINKA, Lukáš. Jablonné v Podještědí. Radouň: Kresby historické architektury, 2014. 93 s. ISBN 978-80-87625-49-1. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jablonné v Podještědí na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Jablonné v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Jablonné v Podještědí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Portály: Česko | Geografie