Hrobka Thun-Hohensteinů v Děčíně je největší pohřebiště především děčínské větve původně jihotyrolského šlechtického rodu Thun-Hohensteinů v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže v Křížové ulici v Děčíně I. Kromě přímých pohřbů sem byly přesunuty i tělesné nebo zpopelněné ostatky Thun-Hohensteinů z dalších rodových pohřebišť, a sice z hraběcí rodinné hrobky na městském hřbitově v Děčíně,[pozn. 1] z děčínské Loretánské kaple a z hrobky pod a při kapli sv. Jana Nepomuckého v Děčíně-Chrástu.
Do krypty se sestupuje po žebříku vchodem v podlaze presbyteria,[1] není však veřejnosti přístupná.
Seznam pohřbených napřímo pod kostelem
V kryptě pod presbyteriem kostela byly jistě pohřbeny tři manželky Jana Josefa hraběte z Thun-Hohensteinu.
Chronologicky podle data úmrtí (výběr)
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[2][3] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Thun-Hohensteinů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Jméno Thun se uvádí už v polovině 12. století, možná ještě o století dříve, zde jsou však generace počítány až od Kryštofa Šimona z Thunu (1582–1635), který byl v roce 1604 přijat do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a který jako první příslušník rodu získal rozsáhlé statky v Čechách.[4] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
| Pořadí |
Gene-race |
Jméno pohřbeného |
Datum a místo narození |
Otec |
Datum a místo sňatku, choť |
Pohřeb a uložení do hrobky |
Poznámky
|
| Datum a místo úmrtí |
Matka
|
| 1. |
(5.) |
Marie Kristýna z Hohenzollern-Hechingenu |
25. 3. 1715 Bayreuth[pozn. 2] |
Heřman Bedřich z Hohenzollern-Hechingenu
|
22. 11. 1733 Vídeň:
Jan Josef z Thun-Hohensteinu
2. 7. 1711 Praha – 27. 5. 1788[6] (21. 5.[2] nebo 24. 5.[7] 1788 Praha[2]) |
Pohřbena 10. srpna 1749 do rodinné hrobky v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže v Děčíně.[5][8] |
Porodila 13 dětí, z nichž deset se dožilo dospělosti.[5] První tři synové byli pohřbeni v hraběcí hrobce na městském hřbitově v Děčíně, poté pod Jánskou kaplí v Chrástu.
- 1. František Jan Josef (1734–1800), zakladatel klášterecké větve
- 2. Prokop Josef (1735–1798)
- 3. Václav Josef Jan (1737–1796), zakladatel děčínské větve
- 4. Marie Kristýna Josefa, provd. Dietrichstein-Proskau-Leslie (1738–1788, pohřbena v Mikulově)
- 5. Zikmund Jakub (1739–1779)
- 6. Norbert (1740–1741)
- 7. Jan Nepomuk Josef (1742–1811, pohřben v Cholticích), zakladatel choltické větve
- 8. Marie Valburga Josefa, provd. Clary-Aldringenová (1743–1795)
- 9. Marie Terezie (1744–1769)
- 10. Marie Terezie Josefa, provd. Czerninová z Chudenic (1746–?, pohřbena ve Šťáhlavech)
- 11. Romedius (1747–1748)
- 12. Leopold Leonard Josef (1748–1826, pohřben na Malostranském hřbitově), biskup pasovský (1796–1826)
|
| 6. 8. 1749 Žehušice |
Marie Josefa Terezie z Öttingen-Spielbergu
|
| 2. |
(5.) |
Marie Alžběta Kolonicsová z Kollegrádu |
22. 5. 1732 Vídeň |
Ladislav Kolonics z Kollegrádu
|
29. 7. 1751[9] Schwaden:
Jan Josef z Thun-Hohensteinu |
Pohřbena 20. prosince 1754 v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže.[10][11][pozn. 3] |
Narodily se jí následující děti:
- 1. Ladislav Josef (1752–1788)
- 2. Eleonora Josefa (1753–?)
- 3. Antonín Josef Vojtěch (1754–1840), zakladatel benátecké větve
|
| 18. 12. 1754 Praha |
Marie Eleonora Kolonicsová z Kollegrádu
|
| 3. |
6. |
Jindřiška z Thun-Hohensteinu |
20. 5. 1761 |
Jan Josef z Thun-Hohensteinu |
|
Pohřbena 26. 2. 1765.[12] |
|
| 24. 2. 1765 |
Marie Anna z Wildenstein-Wildbachu (č. 4)
|
| 4. |
(5.) |
Marie Anna z Wildenstein-Wildbachu |
16. 9. 1734 Štýrský Hradec |
|
11. 1. 1756 Praha:
Jan Josef z Thun-Hohensteinu |
Pohřbena 21. května 1766 v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže.[13] |
Narodily se jí následující děti:
- 1. Karel (1757–1758)
- 2. Arnošt (1758–1759)
- 3. Arnoštka (1759–1767)
- 4. Jindřiška (1761–1765, č. 3)
- 5. Evžen (1762–1763)
- 6. Emanuel Kajetán (1763–?)
- 7. Vilibald Kajetán Josef (1765–), dvojče
- 8. Tereza (1765–), dvojče
- 9. Anežka Gonzaga (1766–1786)
|
| 18. 5. 1766 Praha |
|
Ostatky z Loretánské kaple (1885)
Loretánská kaple v Děčíně byla postavena v roce 1667[14] (nebo 1668,[15] případně 1668–1670[16]) nákladem Maxmiliána z Thun-Hohensteinu (1638–1701). V roce 1885 byla kaple zbořena, aby vznikl volný tržní prostor na hlavním (dnešním Masarykově) náměstí.
V kryptě Lorety bylo pochováno dvacet osob, mezi nimi stavebník Maxmilián, jeho tři manželky, třináct dětí a tři přivdané manželky.[15] Před stržením Lorety byly rakve vyjmuty a 13. března 1885 uloženy v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže. Rakve Maxmiliána Josefa, Josefa Arnošta, Evžena Josefa a Jindřišky Josefy byly natolik porušené, že musely být zhotoveny nové.[17] Průvod vozů doprovázel děčínský děkan Kropsbauer. Nebožtíci byli uloženi na kamenné podestě u severní zdi směrem ke Křížové ulici. Na stěně podesty byl zhotoven pamětní nápis o převozu ostatků.[17]
Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Loretánská kaple v Děčíně.
| Pořadí |
Jméno |
Rok narození a úmrtí |
Pořadí |
Jméno |
Rok narození a úmrtí
|
| 1. |
Marie Františka Emerencie z Lodronu |
1640–1679 |
11. |
|
|
| 2. |
Marie Maxmiliána z Liechtensteinu |
1659–1687 |
12. |
|
|
| 3. |
Maxmilián z Thun-Hohensteinu |
1638–1701 |
13. |
|
|
| 4. |
Marie Adelheid z Preysingu |
?–1748 |
14. |
|
|
| 5. |
Maxmilián Josef |
?–? |
15. |
|
|
| 6. |
Josef Arnošt |
?–? |
16. |
|
|
| 7. |
Evžen Josef |
?–? |
17. |
|
|
| 8. |
Jindřiška Josefa |
?–? |
18. |
|
|
| 9. |
|
|
19. |
|
|
| 10. |
|
|
20. |
|
|
Ostatky z krypty kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu (1995)
Původní poutní barokní kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu byla vysvěcena v roce 1723.[18] V letech 1834–1835 byla pod kaplí zřízena hraběcí hrobka, kam byly nejdříve převezeny ostatky z hraběcího pohřebiště na městském hřbitově.[19] Poté se do ní pohřbívalo napřímo. Stavba byla stržena a v letech 1869–1872 nahrazena velkolepou novogotickou kaplí, zároveň byla rozšířena krypta. Naposledy se do hrobky pochovávalo v roce 1935.
Po druhé světové válce museli Thun-Hohensteinové odejít z Československa a kaple začala chátrat. Opakovaně se do ní vloupávali vandalové, kteří dokonce zneuctili ostatky mrtvých. V roce 1992 byly ostatky zpopelněny a 6. dubna 1995 bylo 31 uren jednotného vzhledu uloženo v kryptě kostela Povýšení sv. Kříže. V kostele odsloužil pater Pavel Procházka mši za zesnulé.[1]
Následující seznam osob vychází z přehledu v publikaci Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu na straně 347, který sestavili Hana Slavíčková a Milan Rosenkranc,[7] ovšem v seznamu figuruje Josefína (1815–1895) dvakrát. Chybějící 38. osobou by mohl být Jan Nepomuk (1742–1749), jehož ostatky měly být do Chrástu převezeny v roce 1835,[19] avšak v běžně dostupných rodokmenech takováto osoba není k dohledání.[2][3]
Mezi pohřbenými byli majitelé děčínského panství a později velkostatku Jan Josef z Thun-Hohensteinu, Václav Josef, František Antonín I., Bedřich František, kníže František Antonín III. a Jaroslav.
Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Hrobka Thun-Hohensteinů (Děčín-Chrást).
Ostatky z vnějších hrobek při kapli sv. Jana Nepomuckého v Chrástu (2007)
V roce 1889 byly při východní straně kaple sv. Jana Nepomuckého zřízeny dvě vnější hrobky, protože František Antonín II. (1809–1870) se v důsledku nerovnorodého sňatku vzdal práv prvorozeného syna a nesměl být s neurozenou manželkou pohřben přímo v kapli. S iniciativou založení vnějších hrobek přišel Františkův bratr Leopold (Lev) (1811–1888). Navíc, aby nebyl František osamocen, bylo šlechetným přáním Lea, aby byl pohřben v hrobce vedle.[20][21] Výstavbu hrobek pro své strýce finansoval František Antonín III. (1847–1916).[21]
Protože dlouhodobě kaple sv. Jana Nepomuckého i hrobka trpěly útoky vandalů, byly v sobotu 10. listopadu 2007 z vnějších dvou hrobů do kostela Povýšení sv. Kříže přeneseny zpopelněné ostatky sedmi členů rodu. Slavnostní mše se zúčastnili i příslušníci rodu Thun-Hohensteinů. Město Děčín zároveň předalo kostel do užívání katolické církvi.[22]
Mezi nově pochovanými byli zmiňovaní sourozenci František Antonín II. (František mladší), který se angažoval ve Společnosti vlasteneckých přátel umění, Krasoumné jednotě a Jednotě pro dostavění chrámu svatého Víta, jeho mladší bratr hrabě Lev, český a rakouský politik, prezident českého gubernia v revolučním roce 1848 a dlouholetý rakouský ministr kultu a vyučování, a hraběnka Josefína Alžběta, zvaná Juža (1815–1895), které skladatel Fryderik Chopin (1810–1849) při své návštěvě Děčína v roce 1835 věnoval valčík As-dur, opus 34, číslo jedna, který je znám pod označením Děčínský.[22]
Podrobnější informace o zemřelých jsou v tabulce v hesle Hrobka Thun-Hohensteinů (Děčín-Chrást).
Odkazy
Poznámky
- ↑ Hraběcí hrobka na děčínském hřbitově vznikla s největší pravděpodobností v souvislosti s reformami císaře Josefa II., který v 80. letech 18. století pohřbívání v kostelních hrobkách
výslovně zakázal.
- ↑ Na nápisové desce z rakve hraběnky je uvedeno, že se narodila 25. března 1716.[5]
- ↑ Belisová Natalie, Příběh Jánské kaple, s. 155 uvádí, že zemřela tři dny po porodu dvojčátek (holčiček).[11] Podle rodokmenů ale zemřela po narození syna Antonína Josefa.[2][3]
Reference
- ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 348
- ↑ a b c d e MAREK, Miroslav. Rodokmen Thunů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c JIROUT, Vlastimil. Thun [online]. Patricus.info [cit. 2022-07-16]. Dostupné online.
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 279.
- ↑ a b c Příběh Jánské kaple, s. 150
- ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1788, Děčín, pag. 382 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b BELISOVÁ, Natalie. Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu.... Děčín: Oblastní muzeum v Děčíně, 2003. 372 s. S. 347. Dále jen Příběh Jánské kaple.
- ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1749, Děčín, pag. 382 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Příběh Jánské kaple, s. 151
- ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1754, Děčín, pag. 155 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 155
- ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1765, Děčín, pag. 215 [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1766, Děčín, pag. 221 [online]. [cit. 2022-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2000. 164 s. ISBN 80-7277-015-2. S. 26, 44.
- ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 330
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 248.
- ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 331
- ↑ Příběh Jánské kaple, s. 73
- ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 195–196
- ↑ Příběh Jánské kaple, s. 327
- ↑ a b Příběh Jánské kaple, s. 332 a 335
- ↑ a b VALIŠ, Zdeněk. Ostatky členů rodu Thun-Hohenstein spočinuly v děčínském kostele [online]. Český rozhlas, 2007-11-10 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
Literatura
- BELISOVÁ, Natalie. Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu.... Děčín: Oblastní muzeum v Děčíně, 2003. 370 s.
Související články
