Chữ Hán, vietnamský výraz pro čínské znaky. Též se jím říká Hán tự , Hán văn nebo chữ nho.
Čínská vietnamština (sino-vietnamština), vietnamsky từ Hán Việt. Jedná se o vietnamské čínsky psané texty, které se ale od čínštiny používané v Pekingu lišily méně než třeba římská a britská latina v období Římské říše.
Chữ Nôm, čínské znaky doplněné o Nôm, speciálními znaky určené pro potřebu vietnamského jazyka. Užívali je spíše bohatší lidé. Někdy se jim říká též jižní znaky.[1]
Od konce třináctého století začal čínské znaky (chữ nho nebo chữ Hán) nahrazovat systém pozměněných čínských znaků, který, na rozdíl od chữ nho, umožňoval zápis čistě vietnamských slov. Tento systém se nazýval chữ nôm. Během okupace Čínou dynastie Ming na začátku 13. století byly ale knihy a texty zapsané v chữ nôm zničeny, takže všechny dodnes dochované písemné památky pocházejí až z období po okupaci. Vzhledem k tomu, že pro čtení chữ nôm bylo potřeba nejdříve ovládat čínské znaky, tak chữ nôm prostý lid nepoužíval a toto písmo se stalo jazykem bohatých a elit. Psali v něm poezii i někteří slavní vietnamští básníci, například Nguyen Zu (Nguyễn Du) nebo básnířka Ho Xuan Huong. Čínské znaky se tak používaly na téměř všech oficiálních dokumentech.[1]
I když existoval přepisvietnamštiny do latinky, téměř nikdo ho dalších více než 200 let po jeho vzniku nepoužíval. V roce 1887 se ale území Vietnamu dostalo pod vliv Francie a vznikla Francouzská Indočína. Stále více se začala používat latinka, ale to znamenalo že se ve Vietnamu používala už 4 písma (čínské znaky, chữ nôm, vietnamská latinka, francouzská latinka) a tak došlo v roce 1910 došlo ke standardizaci vietnamštiny, a uzákonění upravené latinky nad čínské znaky a chữ nôm, které se tehdy používaly především v odlehlých částech země nebo staršími lidmi.
Dnešní situace
Dnes používá vietnamština latinku (chữ quốc ngữ) vycházející z Rhodesova přepisu, nicméně se staršími písmy stále píšou kaligrafové, nejčastěji při nějakých speciálních příležitostech, jako je Vietnamský nový rok (Tết). V Hanoji existuje Hán Nôm Institut, institut zabývající se texty v chữ nho a chữ nôm. Od 90. let 20. století nabízí také kurzy výuky těchto písem. Mnoho Vietnamců studuje právě chữ nho (čínské znaky), protože jim to usnadňuje studium čínštiny nebo japonštiny.
↑ abHANNAS, Wm C. Asia's Orthographic Dilemma. [s.l.]: University of Hawaii Press 356 s. Dostupné online. ISBN9780824818920. (anglicky) Google-Books-ID: aJfv8Iyd2m4C.
↑COEDES, G.; CŒDÈS, George. The Making of South East Asia. [s.l.]: University of California Press 308 s. Dostupné online. ISBN9780520050617. (anglicky)
↑WOODSIDE, Alexander. Vietnam and the Chinese Model: A Comparative Study of Vietnamese and Chinese Government in the First Half of the Nineteenth Century. [s.l.]: Harvard Univ Asia Center 388 s. Dostupné online. ISBN9780674937215. (anglicky) Google-Books-ID: 0LgSI9UQNpwC.
↑HAUSMANN, Franz Josef. Dictionnaires. [s.l.]: Walter de Gruyter 1058 s. Dostupné online. ISBN9783110124217. (anglicky) Google-Books-ID: Kwqc7xso22wC.
↑PRICHARD, James Cowles. Researches Into the Physical History of Mankind. [s.l.]: Sherwood, Gilbert & Piper 682 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 4CYXAAAAYAAJ.