Harriet Beecher Stoweová (14. června 1811, Litchfield, Connecticut – 1. červenec 1896, Hartford) byla americká spisovatelka a abolicionistka. Pocházela z americké rodiny, ve které byla zakořeněná puritánská tradice a odpor k otrokářství. Jejím nejznámějším dílem je román Chaloupka strýčka Toma, který významně ovlivnil Ameriku i Británii v boji proti otroctví. Celkově napsala přes dvacet knih, tři cestopisy a kolekce článků a dopisů. Svou spisovatelskou kariérou a veřejným vystupováním se aktivně podílela na změně společenských poměrů tehdejší doby.
Harriet Beecher Stoweová se narodila ve městě Lichfield v Connecticutu jako sedmá ze třinácti dětí. Její sestra, Catharine Beecherová, se prosadila jako propagátorka vzdělávání žen a dětí. Harriet velkou část svého života prožila na rozhraní severních a jižních částí Ameriky, takže všechna její díla namířená proti otrokářství vycházejí ze skutečnosti, kterou autorka znala od dětství. Svého budoucího manžela Calvina Ellise Stowa potkala v literárním a společenském klubu Semi-Colon Club. Calvin Stowe byl zarytým odpůrcem otrokářství a manželé Stoweovi podporovali takzvanou Podzemní železnici (angl. Underground Railroad) a ubytovávali uprchlé otroky. 25. listopadu 1862 se Harriet Beecher Stoweová setkala ve Washingtonu s prezidentem Abrahamem Lincolnem. Po celý život svou novinářskou a literární činností přispívala k boji proti otrokářství v Americe.
Po smrti svého manžela v roce 1886 začalo Harriet rychle upadat zdraví. V roce 1888 The Washington Post uvedl, že v důsledku demence začala 77letá Stoweová znovu psát Chaloupku strýčka Toma. Představovala si, že se zabývá původní kompozicí, a každý den několik hodin pilně používala tužku a papír a téměř přesně slovo od slova zapisovala pasáže knihy. To bylo provedeno nevědomě z paměti, autorka si představovala, že věc skládala za pochodu. Pro její nemocnou mysl byl příběh zcela nový a ona se často vyčerpala prací, kterou považovala za čerstvě vytvořenou.[5]
Mark Twain, její soused v Hartfordu, vzpomínal na její poslední roky v následující pasáži své autobiografie:
Moderní vědci spekulují, že na sklonku života trpěla Alzheimerovou chorobou.[7][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Zemřela 1. července 1896 ve věku 85 let v Hartfordu a je pochovaná na historickém hřbitově Phillips Academy v Andoveru, Massachusetts.
Jejím nejznámějším dílem je melodramatický román Chaloupka strýčka Toma (v originále Uncle Tom's Cabin), který poprvé vyšel v abolicionistickém týdeníku National Era roku 1851. Kniha se v následujících letech stala velmi populární a vyšla v nákladu stovek tisíc výtisků. Všechny osudy postav v ní, jakkoli jsou neuvěřitelné, se zakládají na pravdě. Hrdinové tohoto románu – strýček Tom, teta Chloe, George Harris a jeho žena Eliza – reprezentují černošský lid utlačovaný bílými otrokáři, který je ale bystrý, inteligentní, charakterní a často i zbožný. Také jsou zde vykresleny i protichůdné povahy a názory otrokářů. Mimo jiné kniha zachycuje krutost otrokářského systému, kvůli které otroci utíkali i za cenu ztráty vlastního života například do daleké Kanady, kde otrokářství už neexistovalo. A právě proti těmto uprchlým otrokům byl namířen nový zákon o jejich navrácení k bývalým vlastníkům, který inspiroval Harriet Beecher Stoweovou k napsání této knihy. Otrokářům se i přes velkou snahu nepodařilo román zneškodnit a Chaloupka strýčka Toma velkou měrou přispěla ke zrušení otroctví.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Harriet Beecher Stowe na slovenské Wikipedii a Harriet Beecher Stowe na anglické Wikipedii.