Do klášterní školy (scholae monasticae) v Bebenhausenu nastoupil již v patnácti letech. Uzavřel tam přátelství se svými spolužáky a krajany Hölderlinem a Hegelem.
Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem (zejména jeho dílem Základy vědosloví) a Spinozou.
V díle „Ideje k filozofii přírody“ (1797) a ve spise „O světové duši“ (1798) se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a z medicíny v přírodně-filozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně.
V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ (1798/9) a „Systém transcendentálního idealismu“ (1800), později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ (1801) a „Přednášky o metodě akademického studia“ (1802).
Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mysticko-náboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ (1809) a fragment „Věky světa“ (1813). Nakonec vyučoval v Mnichově (od roku 1827).
Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“.
V roce 1841 byl Schelling pozván na Berlínskou univerzitu. Jeho přednášky vzbudily zájem nejen v akademickém prostředí. V Auditoriu maximu Berlínské univerzity, kde Schelling přednášel, se bylo možno setkat i s rakouským vyslancem v Berlíně Metternichem, i s budoucím anarchistou M. Bakuninem a s dánským filozofem S. Kierkegaardem.[1]Friedrich Engels líčí ovzduší na Berlínské univerzitě takto:
Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.
Nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody.
Úkolem filozofie je vyložit vědění, tj. shodu SUBJEKTU s OBJEKTEM. Duch (Já) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické). Duchu a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého (…) nýbrž vidíme-li ji (přírodu) jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla.
Na počátku devatenáctého století znamenal Schelling totéž co Kryštof Kolumbus v patnáctém věku, poněvadž objevil člověku dosud neznámou část jeho světa, část, o níž kolovaly jen jakési bájeslovné zvěsti - objevil jeho duši.
Schellingova filosofie mytologie také ovlivnila Vladimira Solovjova.[2] Solovjovův následovník Nikolaj Berďajev ve své interpretaci dějin, jejichž podstatou je právě mýtus, také navazuje na Schellinga a společně s ním vidí v mytologii „prvotní historii lidstva".[2]
České překlady
Výbor z díla. Překlad Milan Sobotka a Jindřich Zelený. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1977. 315 s. cnb000156298.
Výbor z díla: rané spisy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. 312 s. Filozofické dědictví. ISBN80-205-0132-0.
Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů. Překlad Miroslav Petříček. Praha: Filozofický ústav ČSAV, 1992. 130 s. 1. ISBN80-7007-031-5.
Věky světa. Kniha první, Minulost. Verze I. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2002. 100 s. ISBN80-7298-047-5.
Drobné spisy a fragmenty. Překlad Petr Babka. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 109 s. ISBN80-7021-689-1.
DEHNEL, Piotr. Przyroda i historia : studium wczesnej filozofii F. W. J. Schellinga. Wrocław : Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 1992. – 115 s. : bibliografie, errata. – (Filozofia ; 7.) (Acta Universitatis Wratislaviensis ; No. 1410) ISBN83-229-0828-8
MAJOR, Ladislav a SOBOTKA, Milan. Dějiny filozofie III., Kapitoly z dějin poklasické buržoazní filozofie 19. a počátku 20. století. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 203 s. cnb000067644. [Kapitola „Schellingova pozdní pozitivní filosofie" je na str. 10–21.]
MARQUARD, Odo. K některým souvislostem mezi estetikou a terapeutikou ve filozofii 19. století. Slovo a smysl, roč. VI, č. 11/12, 2009, s. 269–286. Dostupné online.
SOBOTKA, Milan, ZNOJ, Milan a MOURAL, Josef. Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela. 1. vyd. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993. 269 s. ISBN80-7007-030-7. [Kapitola „Raný Schelling" je na str. 193–217.]
WEISCHEDEL, Wilhelm. Zadní schodiště filosofie. Překlad Jiří Horák. Ve Votobii vyd. 2. Olomouc: Votobia, 1995. 279 s. ISBN80-7198-015-3. [Stať „Schelling neboli zamilovanost do absolutního" je na str. 170–177.]
