Elliot Cook Carter (11. prosince 1908 New York – 5. listopadu 2012 New York) byl americký hudební skladatel.
Vystudoval angličtinu a hudbu na Harvardově univerzitě, absolvoval roku 1932. Skladbu ho zde vyučovali Walter Piston a Gustav Holst. Poté působil v Paříži, kde se učil u Nadii Boulangerové.[1]
Začínal neoklasickými skladbami, ale nakonec přešel k atonální hudbě. Jako skladby bývají považovány za posluchačsky náročné, New York Times označil jeho smyčcová kvarteta za „nejsložitější hudbu, jaká kdy byla napsána“.[2]
Dvakrát obdržel Pulitzerovu cenu za hudbu (1960, 1973). Roku 1985 získal americkou Národní medaili umění, jako vůbec první hudební skladatel. V roce 1993 získal cenu Grammy.[3]
Dožil se 103 let.[4]
Leoš Janáček • Bohuslav Martinů • Ervín Schulhoff
Béla Bartók • John J. Becker • Arthur Bliss • Benjamin Britten • Ferruccio Busoni • John Cage • Jacques Calonne • Elliott Carter • Carlos Chávez • Aaron Copland • Henry Cowell • Paul Dukas • Alberto Ginastera • Charles Ives • Zoltán Kodály • Panayiotis Kokoras • György Ligeti • Gustav Mahler • Olivier Messiaen • Darius Milhaud • Nikolaj Mjaskovskij • Alexander Moyzes • Conlon Nancarrow • Leo Ornstein • Francis Picabia • Gavriil Popov • Sergej Prokofjev • Maurice Ravel • Max Reger • Silvestre Revueltas • Wallingford Riegger • Nikolai Roslavets • Carl Ruggles • Erik Satie • Arnold Schoenberg • Charles Seeger • Ruth Crawford Seeger • Dmitrij Šostakovič • André Souris • Richard Strauss • Igor Stravinskij • Tóru Takemicu • Michael Tippett • Ernst Toch • Fartein Valen • Edgard Varèse • Heitor Villa-Lobos • William Walton • Kurt Weill • Iannis Xenakis
Atonalita • Dadaismus • Dodekafonie • Experimentální hudba • Expresionismus • Futurismus • Impresionismus • Mikrotonální hudba • Modalita • Neoklasicismus • Neotonalita • Nová věcnost • Noise • Pandiatonicismus • Polytonalita • Process music • Serialismus • Surrealismus