Dvory moravských Lucemburků (1336–1411) – ve skutečností jde o několik dvorů – jsou významným fenoménem dějin Zemí koruny české.[1] Jejich existence spadá do období 1336 až 1411 a s jistou výhradou i déle. Šlo o menší a střední panovnické dvory se všemi atributy, které přísluší takovému vymezení. Prvním na Moravě trvale přítomným dvorem byl dvůr Karla IV, který však byl spíše dvorem jeho ženy Blanky z Valois, poté co byla "donucena" pobývat mimo prostředí pražského dvora. Byla tak spojena aktuální vladařská funkce a úkoly jejího manžela. Dvůr sídlil v Brně s největší pravděpodobností na Špilberku. Život tohoto dvora citelně zeslábl okolo roku 1341 a zůstaly po něm jen skromné pozůstatky.[2] Na tento dvůr postupně navázal okolo roku 1349 dvůr Karlova bratra Jana Jindřicha. Také tento dvůr nejčastěji sídlil na Špilberku ve starém královském paláci, měl však i další alternativy, kterým byl zvelebovaný hrad Veveří, dům měšťana Alrama uvnitř Brna, nebo hrady Rokštejn a Ronov. Největšího rozmachu doznaly dvory v poslední čtvrtině 14. století na sklonku vlády Jana Jindřicha a zejména Jošta Lucemburského,[3] který posléze nebyl jenom vládcem Moravy ale i dalších zemí. V té době se počet osob činných na dvoře mohl blížit až 200.
K lucemburským dvorům je možno počítat i malé dvory titulárních markrabat-Joštova bratra Prokopa a Jana Soběslava. Spisovny (scriptoria) těchto dvorů udržovaly čilý korespondenční kontakt uvnitř země i se zahraničím. Pro spisovou činnost Joštova dvora je příznačné použití češtiny (respektive v té době „moravštiny“) jež je jedním z nejranějších použití národního jazyka v diplomatických a správních relacích, čímž alespoň částečně nahradila latinu.
Lucemburské dvory nevznikaly na Moravě a v Brně od nuly. V Brně bylo již dříve přítomno vysoké dvorské milieu a to pro přítomnost dvora Elišky Rejčky a jejího přítele Jindřicha z Lipé – nejméně od roku 1318, který sice nebyl panovnickým dvorem, ale jeho faktické relace tomu odpovídaly. I ten (alespoň v malém) navázal v Brně na dřívější přítomnost náznaků dvorského prostředí, které bylo v Brně sporadicky přítomno za vlády posledních Přemyslovců, zejména Přemysla Otakara II. Přítomnost dvorů měla značný vliv na rozvoj umění, kultury, diplomacie, řemesel a peněžnictví.[4]
SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN3-406-50958-4. (německy)
SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.