Dolní Kounice (pomnožné, německy Kanitz[4]) jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů. Žije zde přibližně 2 600[1] obyvatel. Město je členem Mikroregionu Ivančicko.
Jméno vsi bylo utvořeno od osobního jména Kúna, což byla domácká podoba jména Konrát/Kunrát. Původní význam jména tedy byl "Kúnovi lidé". Přívlastek Dolní doložen od konce 14. století na odlišení od Horních Kounic, vzdálených 23 km západojihozápadně. Německé Kanitz bylo odvozeno z místní nářeční výslovnosti.[5] Židovský název města v hebrejštině zní קוניץ.
Poloha
Poloha Dolních Kounic na jižním Brněnsku
Město se rozkládá na úpatí jižních výběžků Brněnské vyvřeliny, geomorfologicky v Bobravské vrchovině, východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Řeka Jihlava je dělí na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané Město, část na levém břehu je zvána Závodí (toto dělení je zároveň shodné s vymezením dvou volebních okrsků v Dolních Kounicích). Město se rozkládá v údolí Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu.
Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem, průměrná červencová teplota činí 20 °C, průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 a 11 °C. Území města se nachází ve srážkovém stínuKrumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně).
Obyvatelstvo
Na začátku 17. století měla obec 196 domů, po třicetileté válce z nich byly obydlených pouze 121. V roce 1790 měla obec 266 domů a 1582 obyvatel, v roce 1834 pak 370 domů a 2030 obyvatel.[6]
Vývoj počtu obyvatel a počtu domů (sčítání lidu)[7][8]
Rok
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2021
Počet obyvatel
2 967
2 802
2 928
3 076
3 300
3 054
3 130
2 625
2 661
2 524
2 322
2 195
2 306
2 436
2 385
Počet domů
533
555
562
544
601
618
694
741
706
695
679
754
750
781
786
Vývoj počtu obyvatel
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.
Nejstarší školou v Dolních Kounicích byla škola v klášteře Rosa coeli. Škola byla určena pouze pro šlechtické dívky, které pobývaly v klášteře; dívky se učily latinu, náboženství a ruční práce. V poslední čtvrtině 13. století se Kounice z vesnice mění na městečko, je založena fara a při ní jistě existovala škola pro širší veřejnost, třebaže přímé zprávy o ní nejsou. Po zániku kláštera roku 1527 došlo k úpadku církevního a školského života v městečku, takže konšelé požádali Ferdinanda I., aby povolil bratrským správcům vést katolický kostel a faru. Ferdinand proto roku 1552 nařídil olomouckému biskupovi, aby na faru dosadil kněze, pro nedostatek katolických kněží ji skutečně získala Jednota. V té době již bratrská škola v městečku existovala, fungovala jako základní a poskytovala vzdělání i katolíkům. Velký význam pro její rozvoj měla blízkost bratrského biskupského sídla a gymnázia v Ivančicích.
V roce 1622 po nuceném odchodu bratrských kněží převzala faru i školu katolická církev. Ze 17. století je stále o škole málo informací, ale je poprvé známo její umístění – bývala v jednom domě na jižní straně dnešního Masarykova náměstí. Škola se počtem žáků stále rozrůstala, takže církevní vizitace roku 1819 konstatovala, že prostorově nevyhovuje, a vyzvala k vybudování nové školy. Po dlouhých letech hledání vhodného stavebního místa byla vystavěna nová budova v Tovární ulici roku 1831. I tato škola brzy přestala kapacitně dostačovat, takže byla přistavěna další budova nad školní zahradou v ulici U Sboru (tato budova slouží svému účelu dodnes). Do roku 1780 se ve škole učilo výhradně česky, od té doby do 1907 i německy. V židovské čtvrti byla samostatná škola, doložená nejdříve 1751. Na nátlak místních Němců byla roku 1903 (i pro klesající počet žáků) zrušena a její žáci přešli do nově zřízené Německé lidové školy, která si vybudovala novou školní budovu na Hlavní ulici. Po roce 1918 počet žáků silně poklesl a škola byla 1921 zrušena (obnovena na přechodnou dobu 1939–1945). Před první světovou válkou vznikla i německá mateřská škola, proto byla v Jiráskově ulici zřízena také česká mateřská škola.
V obci v současnosti poskytuje elementární vzdělání ZŠ Dolní Kounice, otevřena 4. září1910. Škola má devět ročníků, vlastní jídelnu, školní družinu a přibližně 300 žáků.
Hody
V roce 2014 došlo v Dolních Kounicích po více než 40 letech k navázání na tradici Svatováclavských hodů. První obnovené hody, které organizuje spolek Dolnokounické hody, probíhaly od 26. do 27. září toho roku na Mlýnském náměstí a v Kulturním domě.
Od roku 1921 sídlí v Dolních Kounicích fotbalový klub SK Dolní Kounice. Největších úspěchů dosáhl na přelomu tisíciletí, kdy se stal nejprve na několik let účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy a v sezoně 2002/2003 dokonce účastníkem 2. ligy, tj. druhé nejvyšší fotbalové ligy v České republice.[9] Klub využívá stadion v Zámecké ulici s kapacitou více než 500 míst k sezení.[10]
Mimo Sportovní klub Dolní Kounice působil v Dolních Kounicích v letech 1928-1929 také další fotbalový klub, a to Rudá hvězda Dolní Kounice.[11]
Vodní sporty
Tělovýchovná organizace Vodní sporty Dolní Kounice vznikla v roce 1951 jako součást TJ Sokol, v roce 1967, došlo k jejímu osamostatnění.
František Kadaňka (* 1944), vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
Milan Kocourek (* 1987), běžec, vícenásobný mistr ČR v běhu na 1500 m, 3000 m, 5000 m a v přespolním běhu
Lucie Kovandová (* 1993), modelka, Česká Miss World pro rok 2013
Jaromír Ondráček (1931–2003), archeolog, který se zabýval závěrem doby kamenné a počátkem doby bronzové
Antonín Otta (* 1957), archeolog, který svými nálezy dokázal, že na Dolnokounicku žili lidé již před zhruba 400 000 lety téměř nepřetržitě až po dnešek
Marek Rygel (* 1989), kanoista, mistr světa ve sjezdu na divoké vodě z roku 2014
↑Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 432, 433.
↑KRATOCHVIL, Augustin. Ivančický okres Vlastivěda moravská. Brno: GARN, 2007. 364 s. ISBN978-80-86347-65-3. S. 136.
↑Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-27.
↑Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Ivančice, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
↑RYŠAVÝ, Ferdinand. Bradova západomoravská župa footballová v odboji a histori. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1948. 274 s. Kapitola SK Dolní Kounice, s. 68–72.
↑ŘIHÁČEK, Milan. Sportovní jubilea roku 2006 v Dolních Kounicích. Dolní Kounice: Město Dolní Kounice, 2006. 108 s. ISBN80-254-2897-4. Kapitola Z historie TJ Vodní sporty Dolní Kounice, s. 65–95.
↑KUDLÁČKOVÁ, Hana. Přinášíme rozhovor s kounickými mistry světa a Evropy ve sjezdu na divoké vodě [online]. Regionivancicko.cz, 2017-10-04 [cit. 2017-12-21]. Dostupné online.
