Dmitrij Nikolajevič Medvěděv (rusky Дмитрий Николаевич Медведев; 22. srpna 1898, Běžica, nyní část Brjanska – 14. prosince 1954, Moskva)[1] byl jedním z velitelů sovětských partyzánů na Ukrajině během druhé světové války, plukovník NKVD, hrdina Sovětského svazu a ruský spisovatel.
Medvěděv pocházel z dělnické rodiny. Na vysoké škole v Oděse vystudoval matematiku a fyziku.[2] Během ruské občanské války vstoupil do Rudé armády a roku 1920 do Komunistické strany Ruska (bolševiků). V letech 1920 až 1938 pracoval v NKVD[1] v různých (i velitelských funkcích) na Ukrajině, v Medvěžegorsku na stavbě Bělomořsko-baltského kombinátu NKVD[1] nebo v sibiřském gulagu Norillag.[2][1]
V létě roku 1941, krátce po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem, byl jako důstojník NKVD poslán nejprve do západního Ruska a pak na Ukrajinu, aby zde organizoval partyzánský boj. Jeho jednotka, zvaná Победители (Vítězové), působila v Žytomyrské, Rovenské a Lvovské oblasti, zaměřovala se na sabotáže, atentáty a výzvědnou činnost, zlikvidovala více než dva tisíce německých vojáků a důstojníků včetně jedenácti generálů a zachránila přes sto šedesát židovských žen a dětí.[2]
Po osvobození Ukrajiny roku 1944 se Medvěděvova jednotka stala součástí pravidelné Rudé armády. Pátého listopadu roku 1944 byl Medvěděv vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu.[1] Mimo jiné mu byl také udělen Řád rudého praporu a stal se čtyřnásobným nositelem Leninova řádu (1942, 1943 a 1944 a 1946).[2]
Roku 1945 byl poslán do Litvy, aby organizoval boj proti ozbrojeným antikomunistickým oddílům tzv. Lesních bratrů.[2]
Roku 1946 odešel jako plukovník[1] do výslužby a pak se věnoval literární činnosti. Ve svých knihách se zabýval hrdinským bojem partyzánů v týlu německých vojsk.[3] Jeho knihy se však vyznačují značnou schematičností ve vykreslování lidských charakterů.