Member of the 1661-79 Parliament (1673–1679) první lord admirality (1681–1684) Státní sekretář severního departmentu poslanec anglického parlamentu Member of the 1680-81 Parliament … více na Wikidatech
Daniel Finch, 2. hrabě z Nottinghamu, 7. hrabě z Winchilsey[pozn. 1] (Daniel Finch, 7th Earl of Winchilsea, 2nd Earl of Nottingham, 7th Viscount Maidstone, 2nd Baron Finch of Daventry) (2. července1647 – 1. ledna1730) byl britský státník. Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Finchů, dva z jeho předků zastávali funkci předsedy Dolní sněmovny. Patřil k toryům a ve vysokých funkcích se uplatnil ještě za vlády Stuartovců, kdy byl prvním lordem admirality. Po slavné revoluci byl několikrát ministrem vnitra a zahraničí, nakonec se po nástupu hannoverské dynastie stal prezidentem Tajné rady. Pro podezření z náklonnosti k jakobitům musel nakonec odstoupit a spolu s ním byl celý dosud vlivný rodinný klan Finchů donucen k dlouholeté politické pasivitě.
Politická kariéra
Narodil se jako nejstarší syn lorda kancléře 1. hraběte z Nottinghamu, byl též vnukem předsedy Dolní sněmovnyHeneage Finche. Studoval v Oxfordu a v letech 1665–1668 absolvoval kavalírskou cestu, během níž navštívil Německo, Itálii a Francii, po návratu byl jmenován členem Královské společnosti. V letech 1673–1678 a 1679–1681 byl členem Dolní sněmovny, v letech 1679-1681 lordem admirality a v roce 1680 se stal členem Tajné rady. V letech 1681–1684 byl prvním lordem admirality[pozn. 2], poté správu námořnictva převzal osobně Karel II. Za vlády Jakuba II. se vyhýbal dvoru, nicméně váhal podpořit jeho sesazení a za slavné revoluce podporoval myšlenku regentské vlády. Po nástupu Viléma III. odmítl nabídku na post lorda kancléře, ale přijal další vysoké úřady. Byl členem výboru Tajné rady pro obchod a kolonie (1689–1696), státním sekretářem zahraničí (1689–1690 a 1692–1693), státním sekretářem vnitra (1690–1693 a 1702–1704; v obdobích červen až prosinec 1690 a březen 1692 až březen 1693 zastával oba úřady zároveň). V roce 1704 musel ustoupit pozdějšímu premiérovi Robertu Harleyovi a do konce vlády královny Anny byl v opozici jako stoupenec umírněných toryů.
Do vysokých funkcí se vrátil po nástupu Jiřího I. a stejně jako v roce 1689 i v roce 1714 bylo jeho jmenování do vlády překvapivé, protože byl jediný tory ve whigistickém kabinetu. Svou roli však sehrál Nottinghamův osobní postoj k nastolení hannoverské dynastie, nikoli jeho stranická příslušnost, takže se v roce 1714 stal lordem prezidentem Tajné rady. Z funkce byl nakonec odvolán v roce 1716 pro podezření ze sympatií k jakobitům. Ze svých funkcí museli odejít také jeho bratr 1. hrabě z Aylesfordu a syn Daniel a celý dosud vlivný klan Finchů byl donucen k dlouhodobé politické pasivitě. Krátce před smrtí v září 1729 zdědil po bratranci titul hraběte z Winchilsey.
Rodina
Essex Rich (1652–1684), první manželka 2. hraběte z NottinghamuAnne Hatton (1668–1743), druhá manželka 2. hraběte z Nottinghamu
Byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil v roce 1674 s Essex Rich (1652–1684), dcerou 3. hraběte z Warwicku. Podruhé se oženil v roce 1685 s Anne Hatton (1668–1743). Z obou manželství se narodilo celkem devatenáct dětí, z nichž jedenáct zemřelo v dětství.
↑"V přehledech britské šlechty se uvádí jako hrabě z Winchilsey, protože tento titul byl v rodině starší, ale zdědil jej až krátce před smrtí v roce 1729, takže v pramenech a literatuře je zmiňován převážně jako hrabě z Nottinghamu, protože tento titul užíval po většinu své politické kariéry
↑"Ve funkci prvního lorda admirality působil tři roky, ale během této krátké doby vystupoval postupně pod třemi jmény, což dokládá složitý systém anglické šlechtické titulatury. Do úřadu nastoupil se jménem Daniel Finch, krátce poté byl jeho otec povýšen na hraběte z Nottinghamu a jako jeho dědic užíval titul lorda Finche, po otcově smrti se pak v roce 1682 stal hrabětem z Nottinghamu
_Finch,_by_studio_of_Peter_Lely.jpg)
