Edmund Phipps a Charles Beaumont Phipps (sourozenci) Lady Constance Mary Phipps[2], Lady Laura Phipps[2], Lord William Brook Phipps[2], Katherine Phipps[2], Lord Henry George Russell Phipps[2], Lord Hervey Lepell Phipps[2] a Constantine Phipps, 3rd Marquess of Normanby (vnoučata)
Funkce
Člen 6. Parlamentu Spojeného království (1818–1820) Člen 7. Parlamentu Spojeného království (1820) Člen 7. Parlamentu Spojeného království (1822–1826) Člen 8. Parlamentu Spojeného království (1826–1830) člen Sněmovny lordů (1831–1863) … více na Wikidatech
Constantine Henry Phipps, 1. markýz z Normanby (Constantine Henry Phipps, 1st Marquess of Normanby, 2nd Earl of Mulgrave, 2nd Viscount Normanby, 4th Baron Mulgrave) (15. května1797 – 28. července1863, Londýn, Anglie) byl britský státník, byl synem generála a ministra 1. hraběte z Mulgrave. Politicky náležel k whigům, tím se již v mládí odcizil otci. Během své kariéry byl místokrálem v Irsku, ministrem vnitra a kolonií, nakonec působil jako diplomat a byl velvyslancem ve Francii a Toskánsku. V roce 1838 získal titul markýze a byl rytířem Podvazkového řádu. Pokračovatelem rodu byl jeho nejstarší syn George Phipps, 2. markýz z Normanby (1819-1890), který zastával funkce u dvora a ve správě kolonií.
Životopis
Pocházel ze šlechtického rodu Phippsů, mimo jiné patřil k nemanželskému potomstvu Jakuba II. Narodil se jako nejstarší syn generála a ministra Henryho Phippse, 1. hraběte z Mulgrave (1755-1831). Studoval v Etonu a Cambridge, v rodinné tradici byl poslancem Dolní sněmovny za Scarborough (1818-1820). V roce 1820 kvůli nesouhlasu s politickými názory svého otce dočasně opustil Anglii a v letech 1820-1822 žil v Itálii. Znovu byl členem Dolní sněmovny v letech 1822-1830, brzy si získal reputaci svými projevy a uplatnil se jako politický publicista, napsal také několik románů. Ve volbách v roce 1830 nekandidoval s ohledem na zdravotní stav svého otce a předpokládaný přechod do Sněmovny lordů. Rodové tituly zdědil v roce 1831 a stal se členem Horní sněmovny (do té doby jako otcův dědic vystupoval pod jménem vikomt Normanby).
V letech 1832-1834 byl guvernérem na Jamajce, po návratu do Anglie zaujal funkci lorda strážce tajné pečeti (1834). V druhé Melbournově vládě byl místokrálem v Irsku (1835-1839), mezitím byl v roce 1838 povýšen na markýze. Od února do září 1839 zastával funkci ministra války a kolonií, poté byl ministrem vnitra (1839-1841)[pozn. 1]. Po několika letech v opozici se s návratem liberálů k moci stal velvyslancem v Paříži (1846-1852), svou kariéru završil jako vyslanec ve Florencii (1854-1857). Z Toskánska byl odvolán poté, co podle názoru parlamentu projevoval nepřípustné sympatie rakouské politice v Itálii. V roce 1847 obdržel velkokříž Řádu lázně, v roce 1851 získal Podvazkový řád.
Rodina
Zámek Mulgrave Castle (Yorkshire), hlavní sídlo rodu Phippsů
V roce 1818 se oženil s Mary Liddell (1798-1882), která pocházela ze staré šlechtické rodiny a byla dvorní dámou královny Viktorie. Její blízký vztah ke dvoru byl jedním z impulsů pro udělení titulu markýze jejímu manželovi v roce 1838. Měli spolu jediného syna Georga (1819-1890), který zastával vysoké funkce u dvora a ve správě kolonií. Hlavním rodovým sídlem byl zámek Mulgrave Castle (Yorkshire) z někdejšího majetku vévody z Buckinghamu. Z jeho bývalé titulatury také pocházel markýzát Normanby.
Jeho synovec Sir Constantine Phipps (1840-1911) byl vyslancem v Brazílii (1894-1900) a Belgii (1900-1906). Prasynovec Sir Eric Clare Edmund Phipps (1875-1945) byl také diplomatem a patřil k významným osobnostem meziválečného období jako velvyslanec v Německu (1933-1937) a Francii (1937-1939).
Odkazy
Poznámky
↑Funkci ministra války a kolonií převzal v únoru 1839 po nucené rezignaci Charlese Granta a povstání v Kanadě v roce 1837. Markýz Normanby se snažil modifikovat správu kolonií, neuspěl ale se svým návrhem zrušení otroctví a odstoupil již v září 1839. Přešel na ministerstvo vnitra, zatímco post ministra války a kolonií převzal dosavadní ministr vnitra John Russell. Markýz z Normanby byl v britské historii posledním ministrem vnitra, který byl členem Sněmovny lordů.
