|
Claude Lanzmann
Claude Lanzmann (27. listopadu 1925 Bois-Colombes – 5. července 2018 Paříž) byl francouzský publicista a režisér dokumentárních filmů.
Pocházel z rodiny židovských přistěhovalců z východní Evropy, jeho otec byl starožitníkem. Jeho mladší bratr Jacques Lanzmann (1927–2006) se stal úspěšným scenáristou a textařem. Doma se mu dostalo laické výchovy, přesto se jako student setkával s antisemitskými postoji. Za druhé světové války byl příslušníkem hnutí Résistance v oblasti Auvergne. Po válce vystudoval filosofii na univerzitě v Tübingenu, přednášel na Svobodné univerzitě v Berlíně a na European Graduate School.
Publikoval jako externista v listech France-Soir a Le Monde. Byl milencem Simone de Beauvoir a spolupracoval s její společensko-kulturní revuí Les Temps modernes (od roku 1986 do své smrti byl jejím šéfredaktorem).[4] Patřil k levicovým kruhům: podepsal Manifest 121 požadující odchod Francouzů z Alžírska, přátelil se s Frantzem Fanonem.
Na rostoucí antisionistické a antisemitské nálady v západoevropské společnosti reagoval v roce 1972 svým prvním filmem Pourquoi Israël.[5] Jeho nejslavnějším dílem je Šoa, pojednávající o vyhlazování Židů v nacistickém Německu, jehož příprava mu zabrala jedenáct let a vznik financoval z vlastní kapsy.[6] Film trvá devět a půl hodiny a neobsahuje žádné archivní záběry, režisér pouze nasnímal autentické výpovědi pamětníků z řad obětí i viníků.[7] Také ve svých dalších filmech se Lanzmann zabýval obhajobou práva izraelského státu na existenci a zaznamenával vzpomínky lidí, kteří přežili koncentrační tábory.
Za svoji tvorbu obdržel v roce 1986 Čestného Césara a v roce 2011 se stal velkodůstojníkem Řádu čestné legie.
Filmografie
- Pourquoi Israël (1972)
- Šoa (1985)
- Tsahal (1994)
- Un vivant qui passe (1997)
- Sobibór, 14 octobre 1943, 16 heures (2001)
- Le Rapport Karski (2010)
- Poslední z nespravedlivých (2013)
- Napalm (2017)
- Čtyři sestry (2018)
Reference
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu. Přidejte prosím doplňující informace a upravte je do podoby standardních citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
Externí odkazy
| Držitelé Čestného Césara | | | 1976–1979 | | | | 1980–1989 |
1980 Pierre Braunberger, Louis de Funès, Kirk Douglas • 1981 Abel Gance, Jacqueline Pagnol • 1982 Georges Dancigers, Andrzej Wajda, Alexandre Mnouchkine • 1983 Raimu • 1984 Georges de Beauregard, René Clément, Edwige Feuillère • 1985 Danielle Darrieuxová, Christine Gouze-Renal, Christian-Jaque, Alain Poiré • 1986 Bette Davis, Jean Delannoy, Claude Lanzmann, Maurice Jarre, René Ferracci • 1987 Jean-Luc Godard, Jean Gabin (posmrtně) • 1988 Serge Silberman • 1989 Paul Grimault, Bernard Blier | | | 1990–1999 |
1990 Gérard Philipe (posmrtně) • 1991 Jean-Pierre Aumont, Sophia Lorenová • 1992 Michèle Morganová, Sylvester Stallone, César • 1993 Jean Marais, Marcello Mastroianni, Gérard Oury • 1994 Jean Carmet • 1995 Jeanne Moreau, Gregory Peck, Steven Spielberg • 1996 Henri Verneuil, Lauren Bacallová • 1997 Charles Aznavour, Andie MacDowell • 1998 Jean-Luc Godard (podruhé), Clint Eastwood, Michael Douglas • 1999 Jean Rochefort, Pedro Almodóvar, Johnny Depp | | | 2000–2009 |
2000 Josiane Balasko, Martin Scorsese, Jean-Pierre Léaud, Georges Cravenne • 2001 Charlotte Rampling, Darry Cowl, Agnès Varda • 2002 Claude Rich, Anouk Aimée, Jeremy Irons • 2003 Meryl Streepová, Spike Lee, Bernadette Lafont • 2004 Micheline Presle • 2005 Will Smith, Jacques Dutronc • 2006 Pierre Richard, Hugh Grant • 2007 Jude Law, Marlène Jobertová • 2008 Roberto Benigni, Romy Schneider (posmrtně), Jeanne Moreau (podruhé) • 2009 Dustin Hoffman | | | 2010–2019 | | | | 2020–dodnes | |
|
|
