Jacques Dutronc (* 28. duben 1943, Paříž, Francie) je francouzský šansoniér a herec.
V letech 1963–1964 byl kytaristou skupiny El Toro et les Cyclones, která zveřejnila řadu EP. Po skončení vojenské služby pracoval jako asistent Jacquese Wolfsohna, uměleckého ředitele Vogue Records. Mimo jiné aranžoval písně několika umělců, jako Zou Zou či Cleo. Koncem roku 1965, nebo začátkem 1966 se seznámil s novinářem a textařem Jacquesem Lanzmannem, spolu začali dělat písně pro interprety z nichž se později stali hvězdy.
Poté, co si vyslechl Wolfsohn Dutroncovu demonahrávku připravované písně, navrhl mu, aby píseň sám nazpíval. Et moi, et moi, et moi měla velký úspěch a v září 1966 byla na druhém místě francouzské hitparády.
Duo Lanzmann (text) a Dutronc (hudba) vytvořilo množství písní patřících ke klasice francouzského popu (Et moi, et moi, et moi, Les Playboys, Le kaktus, Il est cinq heures, Paris s'éveille). Často bývá přirovnáván k Rayovi Daviesovi z The Kinks. Typická je pro něj ironie, či parodující odstup. Slaví mládí a současně se z ní vysmívá.
Filmem Antoine et Sébastien v roce 1973 začal svou druhou kariéru jako herec. Do svých filmů ho obsadili režiséři Jean-Luc Godard, Claude Lelouch, Andrzej Żuławski, Maurice Pial a mnoho dalších známých francouzských režisérů, díky čemuž se začal věnovat více filmu než hudbě.
Od roku 1981 byl ženatý se zpěvačkou Françoise Hardy († 2024), se kterou žili v Monticello na Korsice. Jejich syn Thomas (* 1973) je také hudebník a herec a spolupracoval s otcem na několika albech.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacques Dutronc na slovenské Wikipedii.
1976 Philippe Noiret (Stará puška) • 1977 Michel Galabru (Soudce a vrah) • 1978 Jean Rochefort (Krab bubeník) • 1979 Michel Serrault (Klec bláznů)
1980 Claude Brasseur (Válka policajtů) • 1981 Gérard Depardieu (Poslední metro) • 1982 Michel Serrault (Svědek) • 1983 Philippe Léotard (Práskač) • 1984 Coluche (Ahoj, tajtrlíku!) • 1985 Alain Delon (Náš příběh) • 1986 Christopher Lambert (Podzemka) • 1987 Daniel Auteuil (Jean od Floretty a Manon od pramene) • 1988 Richard Bohringer (Velká cesta) • 1989 Jean-Paul Belmondo (Cesta zhýčkaného dítěte)
1990 Philippe Noiret (Život a nic jiného) • 1991 Gérard Depardieu (Cyrano z Bergeracu) • 1992 Jacques Dutronc (Van Gogh) • 1993 Claude Rich (Le Souper) • 1994 Pierre Arditi (Smoking / No Smoking) • 1995 Gérard Lanvin (Nejmilejší syn) • 1996 Michel Serrault (Nelly a pan Arnaud) • 1997 Philippe Torreton (Kapitán Conan) • 1998 André Dussollier (Stará známá písnička) • 1999 Jacques Villeret (Blbec k večeři)
2000 Daniel Auteuil (Dívka na mostě) • 2001 Sergi López (Harry to s vámi myslí dobře) • 2002 Michel Bouquet (Comment j'ai tué mon père) • 2003 Adrien Brody (Pianista) • 2004 Omar Sharif (Můj učitel Ibrahim) • 2005 Mathieu Amalric (Králové a královna) • 2006 Michel Bouquet (Le Promeneur du Champ-de-Mars) • 2007 François Cluzet (Nikomu to neříkej) • 2008 Mathieu Amalric (Skafandr a motýl) • 2009 Vincent Cassel (Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog)
2010 Tahar Rahim (Prorok) • 2011 Éric Elmosnino (Serge Gainsbourg: Heroický život) • 2012 Omar Sy (Nedotknutelní) • 2013 Jean-Louis Trintignant (Láska) • 2014 Guillaume Gallienne (Kluci a Guillaume, ke stolu!) • 2015 Pierre Niney (Yves Saint Laurent) • 2016 Vincent Lindon (Zákon trhu) • 2017 Gaspard Ulliel (Je to jen konec světa) • 2018 Swann Arlaud (Chovatel) • 2019 Alex Lutz (Guy)
2020 Roschdy Zem (Slitování) • 2021 Sami Bouajila (Syn) • 2022 Benoît Magimel (De son vivant) • 2023 Benoît Magimel (Pacifiction) • 2024 Arieh Worthalter (Případ Goldman) • 2025 Karim Leklou (Le Roman de Jim)