Chotkovská hrobka, také hrobka rodiny Chotků je pohřební kaple sv. Kříže uprostřed hřbitova v Nových Dvorech (německy Neuhof) v okrese Kutná Hora naproti dominikánskému klášteru s kostelem sv. Anny. Byla postavena v empírovém stylu v letech 1829–1831. V hrobce bylo pohřbeno 21 členů šlechtického rodu Chotků z Chotkova a Vojnína. Stavba je památkově chráněna spolu s reprezentativní vstupní bránou hřbitova, ohradní zdí a márnicí. Budova je ve vlastnictví městysu Nové Dvory.
Rodinnou hrobku založil v Nových Dvorech Jindřich Chotek (1802–1864) na přání svého dědečka Jana Rudolfa Chotka. Původní návrh hrobky zhotovil architekt ing. Johann Philipp (Jan Filip) Jöndl (1782–1870),[3][4] pražský stavební rada, který dříve prováděl i stavbu zámku Kačina.[5][3] Nakonec se však stavělo podle přepracovaných plánů Antonína Archa (1793–1851).[1] Stavební plány se dochovaly a jsou uloženy v archivu v Kutné Hoře.[1]
Stavba pohřební kaple zasvěcené sv. Kříži byla zahájena v roce 1829.[pozn. 1] Už 19. května 1829 vysvětil podzemní hrobku farář František Kruch, kapli vysvětil 15. srpna 1831. Oltář v kapli posvětil teprve 9. srpna 1835 olomoucký arcibiskup Ferdinand Maria Chotek (arcibiskupem 1832–1836).[3]
Hrobní kaple má čtvercový půdorys. Stojí na kamenné, kvádrové podezdívce. Hlavní průčelí se vstupem je na severní straně. Ve střední části je pravoúhlá edikula nesená dvěma dórskými sloupy. V jednoduchém převýšeném kamenném portálu jsou kazetové pseudodórské dveře. Boční stěny člení rustika. Zdi a sloupy jsou propojeny průběžným kladím. Nad římsou je stupňovitý atikový štít, který zakončuje kříž. Ve spodní částí štítu je latinský nápis CINERIBUS / JO: RUD: COM: CHOTEK, UX: SID: COM: CLARIET PROPRI S / FILII FILIA NEPOSP (ověřit!) Na jižním zadním průčelí je také kladí a na něm stupňovitá atika vrcholící křížem. Ve spodním pásu atiky je termální okno bez rámování. Na bočních průčelích je mezi zděnými úseky atiky železné zábradlí tvořené zavíjeným rotujícím akantem. Nízká sedlová střecha je kryta plechem.[6]
Interiér je zaklenutý segmentovou klenbou s kazetami.[6] Uvnitř je litinový kříž s Ježíšem Kristem.[4] Čtyři litinové černé svícny ve formě andělů věnoval do kaple olomoucký arcibiskup Ferdinand Maria Chotek (1781–1836).[3]
Podzemní hrobka zasahuje pod celý interiér vlastní kaple. Je tvořena centrální klenutou chodbou o šířce 2,1 metrů a délce 5,5 metrů. Na severní a jižní[6] (ověřit!) straně jsou výklenky pro rakve, a sice ve dvou řadách nad sebou vždy po pěti. Celkem je zde 20 hrobních výklenků, z nichž dva jsou prázdné. Stěny a klenba jsou pokryty bílou omítkou, podlahu tvoří velké kamenné dlaždice.[3]
Seznam pohřbených
V hrobce bylo pohřbeno celkem 21 členů šlechtického rodu Chotků.[pozn. 3] První čtyři členové rodu byli do hrobky pochováni druhotně. Po dostavbě byly do hrobky přemístěny z klenutého hrobu na místním hřbitově ostatky Marie Sidonie hraběnky z Clary-Aldringenu a jejího manžela Jana Rudolfa Chotka, zakladatele zámku Kačina. V květnu 1836 byly do hrobky přesunuty také ostatky jejich syna Jana Nepomuka Josefa Chotka a jeho manželky Marie Isabely hraběnky z Rottenhanu.[3] Další příslušníci rodu byli do hrobky pohřbíváni přímo. Malé děti (hrabě Ferdinand († 1836; č. 7), mrtvě narozené děvče († 1837; č. 9), Isabela († 1841; č. 10) a komtesa Isabela († 1857; č. 12)) jsou pohřbeny společně v jednom výklenku.
Chronologicky podle data úmrtí
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[12][13] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Chotků, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny. Zeleně jsou zvýrazněny osoby, jejichž ostatky byly převezeny po dostavbě hrobky, červeně majitelé chotkovského majorátu. Historie rodu sahá do 14. století,[14] ale zde jsou generace počítány až od Václava Antonína Chotka (1674–1754), stavebníka zámku Veltrusy, který byl v roce 1702 povýšen do panského stavu, v roce 1723 získal český titul hraběte a v roce 1745 říšského hraběte. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Zeleně je vyznačen dlouholetý nejvyšší purkrabí Českého království Karel Chotek (1783–1868), zakladatel velkobřezenské rodové větve, pro kterého byla zbudována Chotkovská hrobka ve Valtířově. Modře je vyznačen diplomat Bohuslav Chotek (1829–1896), otec Žofie Chotkové (1868–1914) a tchán arcivévody Františka Ferdinanda d’Este (1863–1914). Oranžově je vyznačen Heřman Chotek (1786–1822), zakladatel uherské rodové větve. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Chotků.
↑Podle Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání VLČEK Pavel. Praha: Academia, 2004. ISBN80-200-0969-8. S. 288. postavil Johann Philipp Jöndl hrobku před rokem 1823.
↑Vloupání bylo popsáno v periodiku Hlas demokracie, ročník VI., číslo 19 ze soboty 8. května 1926: Vykradli zámeckou hrobku. Koncem minulého měsíce nalezena byla zámecká hrobka v Nových Dvorech vyloupena. Jakýsi zpustlík protáhl se vzdušníkem, rakve umístěné v kobkách zdi vytáhl, pozůstatky mrtvol rozházel po zemi, šaty, pokud na mrtvolách byly, roztrhal a hledal šperky. Hnusného tohoto skutku dopustil se na 10 mrtvolách, zejména na balzamovaných pozůstatcích zakladatele Jana Chotka a Emericha Chotka. Zdá se, že ohavného tohoto činu dopustil se nějaký potulný artista, jakým svého času byl např. Krása. Podobné vloupání dle zpráv denních listů udála se též u Bratislavy a Úštěku (na Litoměřicku). Krást, vraždit, loupit – to jsou smutná hesla dnešní doby.
↑PŘIBYLOVÁ, Jitka. Kaple sv. Kříže na hřbitově v Nových Dvorech mylně uvádí 7. června 1830 Nové Dvory. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 178 uvádí chybné datum 9. července 1830.
↑PŘIBYLOVÁ, Jitka. Kaple sv. Kříže na hřbitově v Nových Dvorech mylně uvádí místo úmrtí Nové Dvory.
Reference
↑ abcdKUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN978-80-7422-332-7. S. 224.
↑ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 326 s.
↑ abcdefghijPŘIBYLOVÁ, Jitka. Kaple sv. Kříže na hřbitově v Nových Dvorech [online]. [cit. 2021-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-18.
↑ abPOCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (2) K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 488.
↑Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Příprava vydání VLČEK Pavel. Praha: Academia, 2004. ISBN80-200-0969-8. S. 288.
↑ abcPamátkový katalog: Pohřební kaple sv. Kříže (rodiny Chotků) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-10-18]. Dostupné online.
↑LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Studie rodopisná. Kutná Hora: Josef Ledr (vlastním nákladem), 1886. S. 38. Dále jen Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína.
↑MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník, aneb, kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě: podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví. Praha: Horizont, 1993. ISBN80-7012-070-3. S. 52.
↑ abcdeAlmanach českých šlechtických rodů 2017, s. 174
↑NAČERADSKÁ, Petra. Poslední Chotkové ve Veltrusech. Praha: Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze, 2015. 144 s. ISBN978-80-7480-044-3. S. 12.
↑Matrika zemřelých 1813–1832, rok 1824, farnost Panna Marie u Skotů, Vídeň [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (německy)
↑ abMatrika zemřelých 1784–1866, rok 1830, Nové Dvory [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (německy)
↑ abMatrika zemřelých 1784–1866, rok 1843, Nové Dvory [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (německy)
↑ abAlmanach českých šlechtických rodů 2017, s. 178
↑ abAlmanach českých šlechtických rodů 2017, s. 175
Literatura
PROVAZ, Lukáš. Chotkovská hrobka v Nových Dvorech / Die Chotek-Gruft in Nové Dvory (Neuhof). In: Chotkové a Kutnohorsko (Antiqua Cuthna 5–11, 2009–2015). Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 2015. ISBN978-80-87773-20-8. S. 106–114.
ZÁHORKA, Jindřich. Hrobka hrabat Chotků v Nových Dvorech u Kutné Hory. In: Epigraphica & Sepulcralia. [Sv.] 3, sborník příspěvků ze zasedání k problematice sepulkrálních památek, pořádaných Ústavem dějin umění AV ČR, v. v. i., v letech 2008-2010. Praha: Artefactum, 2011. S. 525–548.