Bukov (Ústí nad Labem)

Bukov
Rondel s bývalou budovou Prefy v centru čtvrti
Rondel s bývalou budovou Prefy v centru čtvrti
Lokalita
Charakterčást města
ObecÚstí nad Labem
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°40′48″ s. š., 14°0′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel5 988 (2021)[1]
Katastrální územíBukov (1,75 km²)
PSČ400 01
400 10
Počet domů541 (2011)[2]
Bukov
Bukov
Další údaje
Kód části obce409413
Kód k. ú.775096
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bukov je část statutárního a krajského města Ústí nad Labem v České republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-město. Nachází se na severozápadě města a jeho katastrální území, jehož součástí je i Masarykova nemocnice na Severní Terase, se rozkládá na území o rozloze 1,75 km².[3] V roce 2011 zde trvale žilo 6305 obyvatel.[4]

Historie

Archeologické nálezy svědčí o osídlení v oblasti Bukova již v době kamenné. O založení osady nejsou záznamy. První zmínky pochází ze 14. století, kdy byla obec součástí všebořického panství. Osamostatnila se v roce 1363. Koncem století zde vzniká i vlastní tvrz. Vlastnictví Bukova se často měnilo. V roce 1640 ho získal Alexandr Regniers z Bleilebenu, který ho opět spojil se Všebořickým panstvím, jež vlastnil již dříve. Bukov po celou dobu byl zemědělsky zaměřenou vesnicí s nevelkým počtem stavení. Až v 17. a 18. století vznikají dva mlýny a panská cihelna. Díky prodeji rozdělených pozemků původního všebořického velkostatku koncem 18. století zde vznikla řada nových zemědělských usedlostí a přišlo nové obyvatelstvo z okolních vesnic nebo i ze Šluknovského výběžku.

Roku 1848 proběhla správní reforma, kdy se Bukov zbavil vrchnostenské správy a nabyl samostatnosti. V 19. století se zvyšuje počet obyvatel i domů vlivem rozvoje průmyslu v blízkém Ústí a dolů v oblasti Dělouše a Úžína. Koncem 19. století je pak Bukov především předměstím nedalekého města pouze s menšími vlastními továrnami. Byl zastavěn převážně rodinnými domky, vyšší se poté budovaly podél dnešní Masarykovy třídy. Roku 1893 se postavila nová škola, 1903 byla na Bukov zavedena tramvaj z Ústí, jejíž nákladní vagóny přepravovaly uhlí z Dělouše a roku 1907 zřízena vlastní pošta. K Ústí nad Labem byl Bukov připojen, stejně jako řada dalších, nacistickou správou roku 1939.[5][6]

Pomník tramvajovému neštěstí

Po druhé světové válce bylo vysídleno německé obyvatelstvo, které i zde tvořilo v dřívějších dobách většinu. 13. července 1947 se zde stala tramvajová nehoda. Souprava, která vyjela přeplněná z Telnice lidmi směřujícími do města po 17. hodině většinu cesty nezastavovala. Až na zastávce v místě dnešní ulice Kapitána Jaroše se pokusil řidič zastavit, ale zjistil, že mu nefungují brzdy. Někteří cestující stihli vyskočit za jízdy, většina však pokračovala do zatáčky u tehdejšího kina Blaník, kde tramvaj za vysoké rychlosti vykolejila a narazila do sloupu elektrického vedení. Na místě zemřelo 25 lidí, dalších 7 v nemocnici. O tragédii se psalo jak po celé republice, tak i v zahraničí. O pět dní později se konalo veřejné rozloučení na Mírovém náměstí, kam přijela i vládní delegace.[7][8]

Na začátku 60. let se začalo na Bukově stavět jedno z prvních panelových sídlišť v Ústí. Výstavba trvala tři roky a bylo vybudováno 1375 bytů. Další rok se dokončovaly objekty občanské vybavenosti. Práci vykonalo 200 lidí z ústeckého podniku Pozemních staveb.[9] Toto spíše nízkopodlažní sídliště bylo později doplněno o několik vyšších budov. Od 70. let probíhala přestavba centrální části Bukova, byla postavena například budova Tranzitní ústředny spojů, kde po revoluci sídlí společnost O2[10], sídliště Vinařská nebo také některé dopravní stavby. V roce 1988 byla zahájena plošná demolice několika ulic v centru čtvrti a pokračovala do následujícího roku.[11] Poslední budova v této části, škola nejdříve základní, poté soukromá ekonomická, byla zbořena v roce 1999. Uvolněný prostor částečně zaplnil nový domov důchodců a nové bytové objekty, ale většinou zůstal prázdný.[12] Je zde již delší dobu plánovaná výstavba justičního paláce, který se však i přes položení základního kamene nezačal stavět.[13][14]

Přírodní poměry

Většina čtvrti se nachází v Klíšském údolí podle Klíšského potoka, který tudy prochází a vlévá se zde do něj Bílý potok. Na jihozápadě se nachází Střížovický vrch (342 m n. m.) sopečného původu. Na jihozápadě se pak nacházejí svahy Holoměře (294 m n. m.), kde se dříve nacházely vinohrady zrušené v 19. století. Podle nich je zde pojmenovaná ulice Vinařská.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 3 067 obyvatel (z toho 1 160 mužů), z nichž bylo 258 Čechoslováků, 2 721 Němců, osm Židů, tři příslušníci jiné národnosti a 77 cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také 135 evangelíků, dva členové církve československé, 24 židů, dvanáct příslušníků nezjišťovaných církví a 117 lidí bez vyznání.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla čtvrť 3 610 obyvatel: 385 Čechoslováků, 3 110 Němců, šestnáct Židů, jeden příslušník jiné národnosti a 98 cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina. Počet evangelíků vzrostl na 185 a dále zde žilo 21 příslušníků církve československé, 32 židů, devatenáct členů jiných církví a 261 lidí bez vyznání.[16]

Vývoj počtu obyvatel a domů na Bukově v letech 1830-2011[7][17]
Rok 1830 1857 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 220 560 690 981 1 608 1 857 2 655 3 067 3 610 3 414 3 457 5 974 6 840 5 414 6 623 6 305
Počet domů 40 88 96 129 167 192 241 285 355 447 - 536 540 482 508 541

Doprava

Středem čtvrti prochází Masarykova třída začínají v centru končící ve vedlejších Všebořicích vozovnou dopravního podniku. Dalšími významnými komunikacemi vycházejícími ze křižovatky v centru čtvrti zvané rondel jsou ulice Všebořická směřující k dálnici D8 a do Chlumce a ulice Božtěšická vedoucí do stejnojmenné čtvrti a na Severní Terasu. Obě tyto ulice jsou součástí silnice I/30.

Veřejná doprava je zajišťována dopravním podnikem města Ústí nad Labem a to pomocí trolejbusových linek čísel 54, 56, 60 a autobusových linek čísel 5, 11, 16 a 18.[18]

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  4. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 320.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  5. ↑ ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. ISBN 80-7044-256-5. S. 60. 
  6. ↑ Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem [online]. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: město Ústí nad Labem, 1995 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Bukov [online]. Obce severního Polabí [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem [online]. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: město Ústí nad Labem, 1995 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kolektiv autorů. Sídliště Bukov [online]. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: město Ústí nad Labem, 1995 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. ↑ Tranzitní ústředna spojů [online]. usti-aussig.net [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ ROČEK, František. Jak Bukov zbytečně o domy přišel. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2012-01-09 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ KLIMEŠ, Martin. Zaniklé Ústí: S budovou školy padl i Bukov. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2009-11-23 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ ROČEK, František. Justiční palác plánují už deset let. Do roku 2021 by prý měl stát. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2016-09-20 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ LUKÁŠ, Vít. Prezident Zeman požehnal stavbě nového soudu. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2013-10-25 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 199. 
  16. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 388. 
  17. ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-09]. Kapitola Okres Ústí nad Labem. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. 
  18. ↑ Dopravní schémata [online]. Dopravní podnik města Ústí nad Labem [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4. 
  • BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1. 
  • PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s. 
  • ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2. 

Externí odkazy

Růžice kompasu Všebořice Skorotice Božtěšice Růžice kompasu
Střížovice Sever Sídliště Severní Terasa
Západ   Bukov   Východ
Jih
Klíše Klíše
Statutární město Ústí nad Labem

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!