PROFILBARU.COM

Budníček zelený
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Podřád	zpěvní (Passeri);
Infrařád	Passerida;
Nadčeleď	Sylvioidea;
Čeleď	budníčkovití (Phylloscopidae);
Rod	budníček (Phylloscopus);
Binomické jméno
	Phylloscopus trochiloides; (Sundevall, 1837)
	Rozšíření budníčka zeleného Rozšíření budníčka zeleného hnízdiště migrace zimoviště
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) je malým druhem pěvce z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Taxonomie

Obvykle bývají rozlišovány 4 poddruhy, z nichž do Evropy zasahuje pouze 1: budníček zelený ruský (Phylloscopus trochiloides viridanus).^[2]

Popis

Velikosti budníčka menšího (délka těla 9,5–10,5 cm).^[3] Od ostatních druhů evropských budníčků se liší žlutavou křídelní páskou a žlutým nadočním proužkem; svrchu je zelenavě šedý, zespodu téměř bílý.^[4]

Rozšíření

Hnízdí na Sibiři, odkud zasahuje do severovýchodní Evropy, zimuje v Indii. V Evropě se poprvé objevil teprve na počátku 20. století (roku 1905 na baltském pobřeží, kde již následující rok zahnízdil) a v jeho průběhu se šířil dál jihozápadním směrem.^[2]^[5]

Výskyt v Česku

Budníček zelený, kroužkovaný v Jeseníkách 10.6.2014

V České republice, která leží na jihozápadním okraji areálu rozšíření, byl poprvé zaznamenán v roce 1963 na Českomoravské vrchovině, pravidelně se pak na našem území objevuje od roku 1978.^[2] Hnízdění bylo poprvé prokázáno v roce 1992^[6] (první hnízdo bylo objeveno v roce 1998), od té doby hnízdí pravidelně 1–13 párů v Krkonoších, které v posledních letech patří zároveň k největším hnízdištím druhu ve vnitrozemí střední Evropy.^[5] Pozorování naznačují možné hnízdění i v dalších pohraničních horách, především Beskydech.^[7]^[8]

Prostředí

V Evropě k hnízdění vyhledává listnaté nebo smíšené lesy, vzrostlé háje a parky, ale i menší husté remízky a smrkové porosty s příměsí listnatých stromů.^[3] V ČR hlavně druhotné smrčiny ve stáří do 60 let, s nevýrazně vyvinutým keřovým a bylinným patrem, na březích vodních toků a v nadmořské výšce 860–1100 m.^[2]

Hnízdění

Hnízdí jednotlivě, monogamně. Hnízdo staví samotná samice z čerstvého mechu dobře skryté na zemi v prohlubni nebo polodutině. Hnízdí 1× ročně od konce května do poloviny července. Úplná snůška čítá 4–6 (3–7) čistě bílých vajec o rozměrech 15,3 × 11,9 mm, na kterých sedí po dobu 12–13 dnů jen samice krmená samcem. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 12–14 dnech.^[2]

Potrava

V potravě převažuje drobný hmyz, zvláště motýli, stejnokřídlí a dvoukřídlí, méně jsou zastoupeni také pavouci a plži.^[2]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ ^a ^b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.
↑ ^a ^b FLOUSEK, Jiří; ŠÁLEK, Miroslav E., 2007: Hnízdění a výskyt budníčka zeleného (Phylloscopus trochiloides) v Krkonoších. Sylvia 43: s. 154–164.
↑ FLOUSEK, Jiří, 1993: Prokázané hnízdění budníčka zeleného (Phylloscopus trochiloides) v České republice. Sylvia 29: s. 104–106.
↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
↑ Přehled pozorování budníčka zeleného z území ČR na stránkách FK ČSO