Boleslav III. Marnotratný též Lehnický, Štědrý či Bílý (1291 – 1352 klášter Lubuš) byl lehnicko-břežský kníže z lehnické větve slezských Piastovců, zeť Václava II. a švagr Jana Lucemburského.
Byl synem lehnicko-vratislavského knížete Jindřicha V. Tlustého. Po smrti svého otce byl ještě nezletilý a správu nad knížectvím vykonávali regenti. Roku 1303 byl ještě jako nedospělý oženěn svým poručníkem, českým králem Václavem II., s jeho dcerou Markétou.[3] Díky jeho spříznění s přemyslovským rodem se po smrti Václava III. o něm uvažovalo jako o nástupci na českém trůně.[4] Patřil mezi stoupence Lucemburků, v roce 1315 třeba ujistil krále Jana o své podpoře proti odbojnému Jindřichovi z Lipé. V roce 1322 se stal správcem Království českého po dobu královy nepřítomnosti.[4] Dne 9. května 1329 ve Vratislavi přijal od českého krále Jana Lucemburského své knížectví jako léno.[5] Stal se tak vazalem českého státu. V roce 1335 se účastnil historického setkání českého, polského a uherského krále ve Visegrádu.[6] Jeho ostatky byly uloženy v kapli Lubušského kláštera.[7]