Klášter Lubuš (polsky Opactwo Cysterskie w Lubiążu) je zaniklý cisterciácký klášter v polské Lubuši. Jedná se o nejstarší cisterciácký klášter na území Slezska,[1] pochází z morimondské filiační řady.
Donační listina knížete Boleslava Vysokého pochází z roku 1175, ale prvotní konvent z německé Pforty údajně přišel již 16. srpna 1163. První konventní kostel byl dobudován zřejmě okolo roku 1200 a o rok později v něm byl pochován fundátor kláštera.[2] Původní kostel byl nahrazen novou budovou, vysvěcenou roku 1330, která architektonicky navazovala na klášterní chrám na české Zbraslavi[3] a sloužila jako piastovské pohřebiště. V „Knížecí kapli“ byly umístěny hroby slezských knížat,[4] jejichž štědrým donátorem byl Jindřich III. Hlohovský.[5] Klášter se stal střediskem slezského písemnictví, vznikly zde například spisky Život svaté Hedviky, Kronika polská či Katalog vratislavských biskupů.[6]
Kromě dceřiných klášterů patřil k Lubuši podřízeně také ženský klášter v Třebnici.[4]
Reference
Externí odkazy
