Blažej Vilím (3. února 1909 Praha – 26. září 1976 Londýn[1]) byl český a československý politik, poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii a funkcionář poúnorové exilové sociální demokracie.
Biografie
Byl vyučen pasířem a cizelérem. Koncem 20. let byl krátce členem KSČ, ale byl z ní vyloučen pro „trockistické postoje“. Od roku 1931 byl členem sociálně demokratické mládežnické organizace a odborů. V roce 1935 se stal tajemníkem Svazu kovodělníků a působil jako funkcionář sociální demokracie. Za druhé republiky se v letech 1938–1939 podílel na budování krátce existující nové politické formace Národní strana práce a patřil mezi předáky mládežnické organizace Národní hnutí pracující mládeže. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. V únoru 1940 ho zatklo gestapo a do konce války byl vězněn.[2][3]
Po osvobození se znovu zapojil do aktivit sociální demokracie. Podílel se jako generální tajemník na obnově organizačních struktur strany.[2] Na sjezdu v říjnu 1945 přednesl projev, v němž obhajoval změnu názvu strany (vypuštění slova „dělnická“) jako krok k oslovení širší skupiny voličů. Zároveň se podílel na obnovení sociálně demokratického hnutí na Slovensku, kde sice sociální demokraté roku 1944 fúzovali s komunisty, ale roku 1946 tam vznikla Strana práce, jež byla orientována sociálně demokraticky a o rok později se stala zemskou organizací ČSSD.[4]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde formálně zasedal do konce volebního období roku 1948.[5][6] 22. února 1947 navrhl zákon o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, tzv. Lex Schwarzenberg.[7]
V rámci vnitrostranických sporů patřil k centristickému křídlu okolo Bohumila Laušmana. Během únorového převratu v roce 1948 zpočátku zaujal neutrální postoj a nepodpořil stranickou pravici v jejím názoru, že ČSSD by se měla připojit k demisi nekomunistických ministrů. Brzy po vítězství KSČ v převratu byl ovšem zbaven stranických funkcí a emigroval do Velké Británie. Zde se ihned zapojil do organizování exilové sociální demokracie, jejímž prozatímním předsedou byl od května do září 1948. V letech 1948–1950 pak byl generálním tajemníkem exilové ČSSD. Roku 1950 se ale s vedením strany rozešel a byl odvolán z funkcí. Od roku 1952 se již na aktivitách exilové ČSSD prakticky nepodílel. Pracoval pak jako cizelér a pokračoval v nezávislé politické činnosti. Byl v občasném kontaktu s Bohumilem Laušmanem. V roce 1968 navázal kontakty s přípravným výborem pro obnovení ČSSD v Československu. V letech 1971–1974 působil v Londýně jako vydavatel listu Perspektivy socialismu. Udržoval přátelské styky s dcerou Tomáše Garrigua Masaryka Olgou Revilliodovou-Masarykovou.[2][8]
Odkazy
Reference
- ↑ Vilém Bernard [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c Vilím, Blažej [online]. csds.cz [cit. 2012-01-06]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1081.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1166, 1170, 1216.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29.
- ↑ DVOŘÁČEK, Petr. Lex Schwarzenberg. Paměť a dějiny. Roč. 2017, čís. 01, s. 77–86. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1338–1339.
Externí odkazy
