Blackburn Shark byl nejprve vyvíjen jako soukromá iniciativa společnosti Blackburn. Firma reagovala na specifikaceS.15/33 na vývoj průzkumného a torpédového bombardovacího letounu s tříčlennou posádkou. V přední kabině seděl pilot, v zadní pozorovatel a střelec. Kabina byla otevřená u verze Mk I a u verze Mk III uzavřená průhledným překrytem. Výzbroj se skládala z pevného kulometu 7,7 mm, pohyblivého kulometu umístěného na oběžném kruhu a podvěšeného torpéda či odpovídajícího nákladu pum.
První prototyp byl později vybaven plováky a v dubnu 1935 absolvoval řadu dalších testů. Celkem bylo pro britské námořní letectvo postaveno 238 letounů Blackburn Shark. Dalších šest letounů verze Mk IIA bylo dodáno Portugalsku.
Operační nasazení
RAF
Sériová výroba dala celkem 16 kusů varianty Mk I (s motorem Tiger IV), 126 kusů varianty Mk II (s výkonnějším motorem Tiger VI o 760 hp) a 95 kusů varianty Mk III (krytá kabina, motor Bristol Pegasus III o výkonu 800 hp).
Na přelomu 1937/1938 bylo 22 strojů upraveno pro vlekání cílů a sloužily k výcviku až do roku 1942. V době vypuknutí druhé světové války operovalo menší množství Sharků v Singapuru. Poté, co do války vstoupilo Japonské císařství, byly tyto Sharky nasazeny proti japonské invazi.
Royal Canadian Air Force
RCAF si od FAA zapůjčilo sedm kusů varianty Mk II. Stroje byly používány od roku 1936 při pobřežním hlídkování. V roce 1939 byly zapůjčeny další dva kusy Mk III, kreté následovalo 17 identických strojů vyrobených v kanadské licenci firmou Boeing Aircraft of Canada ve Vancouveru. Ty měly silnější motor Bristol Pegasus IX o výkonu 840 hp. Sharky sloužící v RCAF létaly (často s plováky) do srpna 1944. Pět z nich bylo poté přesunuto na Trinidad, kde sloužily v letecké škole pro pozorovatele.
