Hlavní význam těchto rostlin je v lékařství. Mají široké uplatnění v tradiční africké medicíně při léčení celé řady závažných onemocnění, jako je malárie, cukrovka, žloutenka aj. Řada těchto účinků byla potvrzena vědeckými studiemi a byla identifikovaná široká škála účinných obsahových látek.
Popis
Zástupci rodu Anthocleista jsou keře a stromy dorůstající výšky až 35 metrů, řidčeji i liány. Kmen stromovitých zástupců může mít průměr až 55 cm. Listy jsou jednoduché, středně velké až rozměrné (u druhů A. nobilis a A. procera až 150 cm dlouhé), tenké nebo kožovité, řapíkaté nebo přisedlé, na bázi často ouškaté, s intrapetiolárními palisty. Čepel listů je celokrajná nebo na okraji drobně vroubkovaná. Květy jsou pravidelné, uspořádané ve vrcholových květenstvích. Kalich je čtyřčetný, zelený nebo smetanově či částečně oranžově zbarvený. Kališní lístky jsou volné nebo řidčeji na bázi srostlé, zaokrouhlené. Koruna je bílá, fialová, purpurová nebo nažloutlá, dužnatá, s válcovitou korunní trubkou zakončenou 8 až 16 laloky. Tyčinky jsou přirostlé u ústí korunní trubky, mají krátké nitky a vyčnívají z květů. Na bázi jsou srostlé v trubičku. Jejich počet odpovídá počtu korunních lístků. Semeník je obvykle tlustostěnný a obsahuje 4 komůrky. Čnělka je tlustá, zakončená velkou, dvoulaločnou bliznou. Plodem je temně zelená nebo žlutá, kulovitá nebo podlouhlá, tvrdá bobule s mnoha semeny.[1][2]
Mladý strom Anthocleista procera
Listy Anthocleista grandiflora
Kvetoucí Anthocleista grandiflora
Detail květu Anthocleista grandiflora
Rozšíření
Rod Anthocleista zahrnuje 15 druhů. Je rozšířen v subsaharské Africe včetně ostrovů v Guinejském zálivu, na Madagaskaru a Komorských ostrovech. Areál v kontinentální Africe sahá od Sierra Leone na západě po Ugandu na východě a Angolu na jihu. Největší počet druhů je soustředěn v západní (9 druhů) a středozápadní (8 druhů) tropické Africe. Na Madagaskaru rostou 3 druhy.[3][2] Největší areál má druh A. vogelii, rozšířený na většině území rovníkové Afriky.[1]
Zástupci rodu Anthocleista rostou v tropických deštných lesích, periodicky zaplavovaných tropických lesích, druhotných lesích, savanách, bažinatých místech a na březích řek v nadmořských výškách do 2300 metrů.[1] Některé druhy patří mezi krátkověké pionýrské dřeviny, osidlující narušené plochy.[4]
Plody Anthocleista jsou v tropických pralesích zdrojem potravy zejména pro ptáky (např. turakové), přežvýkavce, gorily a šimpanze. Stromy mají hrubou kůru a v poloopadavých lesích např. v Ghaně bývají hojně obsazeny epifyty, které poskytují úkryt a potravu různým dalším zvířatům.[2]
Taxonomie
Rod Anthocleista je v rámci čeledi hořcovité řazen do tribu Potalieae a subtribu
Potaliinae. Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků molekulárních studií rod potálie (Potalia), rozšířený v počtu 9 druhů v tropické Americe. Subtribus Potaliinae zahrnuje mimo těchto dvou rodů ještě rod Fagraea. Z čeledi hořcovité se zástupci tohoto subtribu vymykají zejména bobulovitými plody a také častým stromovitým vzrůstem. V minulosti byl rod Anthocleista spolu s dalšími rody tribu Potalieae součástí čeledi logániovité (Loganiaceae). Mezi hořcovité byly tyto rody přeřazeny v roce 1994, neboť výsledky molekulárních analýz ukázaly, že čeleď logániovité je v klasickém pojetí parafyletická. Toto přeřazení bylo podpořeno i morfologickými znaky a studiem fytochemie.[6][3][2]
Význam
Hlavní význam rostlin rodu Anthocleista spočívá v lékařství a domorodé medicíně.
Lékařství
Rostliny rodu Anthocleista mají nezastupitelné místo v tradiční africké medicíně a jsou vzhledem k jejich efektivnosti, dostupnosti a relativní bezpečnosti hojně využívány i v dnešní době. Široké využití mají zejména druhy A. djalonensis, A. vogelii, A. nobilis, A. grandiflora, A. schweinfurthii a A. liebrechtsiana. Slouží k léčení celé řady neduhů, zejména horeček, bolestí břicha, zánětlivých onemocnění, zácpy, cukrovky, malárie, žloutenky, tyfu, syfilis, různých zranění, vředů a podobně. Z farmakologického a medicínského hlediska byly zkoumány zejména druhy A. djalonensis, A. vogelii a A. grandiflora. Byly potvrzeny účinky antidiabetické (snížení hladiny cukru v krvi), protizánětlivé, antipyretické, antimalarické, cytostatické, antibakteriální (zejména proti Escherichia coli, Salmonella typhi a Staphylococcus aureus způsobujícím tyfus, průjmy, kožní onemocnění, infekce močových cest a pod.) a celá řada dalších jiných účinků.
Kůra a kořeny A. vogelii, A. nobilis and A. schweinfurthii slouží jako protijed při hadím uštknutí, šťáva z kůry k léčení očí.[2][7][8][9]
Ostatní využití
Popel ze dřeva A. vogelii slouží v Africe k výrobě barev, k tetování ap., ze dřeva se zhotovují zejména lovecké nástroje. Dřevo je měkké, s tlustou dření a těží se málo. Jako okrasné dřeviny se tyto rostliny nepěstují.[2][1]
Odkazy
Reference
↑ abcdLEEUWENBERG, A.J.M. The Loganiaceae of Africa. I. Anthocleista. Acta Botanica Neerlandica. 1961, čís. 10.
↑ abcdefgANYANWU, Gabriel O. et al. Medicinal plants of the genus Anthocleista — A review of their ethnobotany, phytochemistry and pharmacology. Journal of Ethnopharmacology. 2015, čís. 175.
↑ abHASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
↑SCHROTH, Gotz et al. Agroforestry and Biodiversity Conservation in Tropical Landscapes. USA: Island Press, 2004. Dostupné online. ISBN1559633573. (anglicky)
↑RYBCZYŃSKI, Jan J.; DAVEY, Michael R.; MIKULA, Anna (eds.). The Gentianaceae - Volume 1: Characterization and ecology. [s.l.]: Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 2014. ISBN978-3-642-54010-3. (anglicky)
↑VARELA, Alejandro (ed.); IBANĚZ, Jasiah (ed.). Medicinal plants. Classification, biosythesis and pharmacology. New York: Nova Biomedical Books, 2009. ISBN978-1-61761-662-4. (anglicky)
↑AKPAN, Enomfon J.; OKOKON, Jude E.; ETUK, Idongesit C. Antiplasmodial and antipyretic studies on root extracts of Anthocleista djalonensis against Plasmodium berghei. Asian Pacific Journal of Tropical Disease. 2012.
↑OKOKON, Jude E.; ANTIA, Basey S.; UDOBANG, John A. Antidiabetic activities of ethanolic extract and fraction of Anthocleista
djalonensis. Asian Pacific Journal of Tropical Disease. 2012.
