Poté, co byl jeho dědeček sesazen při vojenském puči v Brazílii, byl spolu s rodinou poslán do exilu v Evropě. Jako dítě byl chronicky nemocný bronchitidou. Vzdělával se v Paříži a v Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě v Rakousku. Po absolutoriu působil v letech 1908 až 1914 jako husarský poručík v rakousko-uherské armádě.
Když vypukla první světová válka, zabránil Antôniovi vstoupit do francouzských ozbrojených sil zákon, který zakazoval členům sesazené francouzské královské rodiny sloužit v armádě. Místo toho se stal poručíkem u Královských kanadských dragounů, kde sloužil jako příslušník zpravodajské služby u Royal Flying Corps. V roce 1916 byl povýšen na kapitána a v roce 1917 byl oceněn Vojenským křížem. Od února 1917 do května 1918 byl pobočníkem velitele kanadské jízdní brigády brigádního generála Seelyho, poté byl v červenci přidělen ke službě u War Office.
Antônio zemřel 29. listopadu 1918 Edmontonu v Londýně na následky zranění při leteckém neštěstí krátce po konci války. Bylo mu 37 let. Pohřben byl v královské kapli Dreux ve Francii.