Svůj první zápas odehrál v 16 letech za klub Udinese ve druhé lize. V roce 1929 přestoupil na dva roky do Lazia a potom tři roky hrál v Padově. V roce 1934 přestoupil do slavného Juventusu aby nahradil Rosettu. S Bianconeri hrál nepřetržitě 11 sezon až do roku 1947. Odehrál 266 zápasů - aniž by vynechal zápas na sedmi sezonách po sobě. Jenže za slavný klub získal jen jeden titul (1934/35) a dva domácí poháry (1937/38, 1941/42). Hráčskou kariéru zakončil ve švýcarském klubu FC Chiasso.
Za italskou reprezentací debutoval 3. srpna1936 na OH 1936, kde získal zlatou medaili.[1] Na MS 1938 patřil k tahounům mužstva, který turnaj vyhrál.[2] Na tomto šampionátu byl federací FIFA zařazen i do all-stars týmu.[3] Celkem za národní tým odehrál 23 utkání.[4] Po hráčské kariéře se stal trenérem mnoha klubů. Největší úspěchy zaznamenal jako trenér Interu který dovedl ke dvou titulům v lize (1952/53, 1953/54).
Po triumfech u Nerazzurri byl povolán do čela reprezentace na čtyřleté období 1954-1958, ale byl protagonistou negativního neúspěchu v kvalifikaci Azzurri na MS 1958 kdy nepostoupili na šampionát. Po nezdaru trénoval klub AS Řím se kterým vyhrál tehdejší Evropskou liguVeletržní pohár 1960/61. Také se stal trenérem reprezentace Švýcarska v letech 1964 až 1967. Svou kariéru trenéra ukončil v 1977 v klubu FC Lugano.
.jpg)
