Alfa Romeo 177 byl vůz Formule 1 používaný týmem Alfa Romeo v sezóně 1979, který debutoval při Grand Prix Belgie 1979.[2] Model 177 znamenal návrat Alfy Romeo do Formule 1, 28 let po zisku titulu mistra světa mezi jezdci v letech 1950 a 1951.
Design a vývoj
Vůz byl zkonstruován závodním oddělením Alfy Romeo Autodelta a měl motor Alfa Romeo Flat-12 navržený Carlo Chitim, který byl dříve používán ve sportovních vozech Alfa Romeo 33TT12 a 33SC12. V sezóně 1976 byl tento motor dodáván Brabhamu a obchod pokračoval až do sezóny 1979.
Vůz 177, jehož označení bylo odvozeno od skutečnosti, že jeho vývoj byl zahájen v roce 1977,[3] byl objemný vůz dokončený v tmavě červené barvě, kterou převzala Autodelta. Vůz 177 se vyznačoval nýtovaným hliníkovým podvozkem s předním odpružením horními kyvnými rameny, spodními příčnými rameny a vestavěnými jednotkami vinutých pružin a tlumičů. Zadní zavěšení obsahovalo paralelní spodní táhla, jednoduché horní táhla, dvojité poloměrové tyče a vnější jednotky vinuté pružiny a tlumiče.[4]Bruno Giacomelli vyhrál v roce 1978 evropský šampionát Formule 2 v týmu March[5] a byl najat, aby řídil novou Alfu Romeo 177. Tento vůz používal při Grand Prix Belgie a Grand Prix Francie.
Vůz Alfa Romeo 179 s novým motorem V12 byl připraven pro Grand Prix Itálie v Monze, takže Giacomelli řídil nový vůz, zatímco s vozem 177 závodil Vittorio Brambilla. Oba jezdci poté závodili s vozem 179.
Giacomelli se kvalifikoval v Zolderu na Grand Prix Belgie na 14. místě, pouhé dvě sekundy od vítěze kvalifikace z týmu LigierJacquese Laffiteho a před zkušenějšími konkurenty, především oběma vozy McLarenu. Po špatném startu se propadl v 1. kole na 18. místo, ale pomalu se prodíral polem vpřed díky smůle ostatních V 21. kole se dostal na 13. pozici, když tvrdě předjel vůz ShadowElia de Angelise. De Angelis se ho pokusil předjet zpět šikanou, ale poškodil Giacomelliho zadní křídlo a oba vozy vyřadil ze závodu.
Tým vynechal Grand Prix Monaka o čtrnáct dní později, ale vrátil se do Francie na závod v Dijon-Prenois. Giacomelliho kvalifikační tempo nebylo tak silné a do závodu odstartoval ze 17. místa, téměř 3,5 sekundy za vítězem kvalifikace Jeanem-Pierrem Jabouillem na Renaultu . Další špatný start ho na konci prvního kola posunul na 20. místo, i když rychle předjel bojujícího Jana Lammerse z týmu Shadow. Znovu se pomalu posouval vpřed a ve 20. kole se dostal zpět na 17. místo. Zdálo se však, že vůz v další fázi závodu trpěl nedostatkem tempa a Giacomelliho předjeli Riccardo Patrese a Jochen Mass z týmu Arrows, Héctor Rebaque z Lotusu a jeho starý nepřítel de Angelis v rychlém sledu za sebou a Giacomelli se propadl na 20. místo v 26. kole. Giacomelli pomalu začal znovu zrychlovat a nakonec dokázal znovu předjet de Angelise v 51. kole a dvojice se posunula v pořadí vpřed, když ostatní vozy vypadly, a nakonec se posunuli na 16. a 17. místě. Dva Italové pokračovali v boji po zbytek závodu, přičemž vedoucí Jabouille je pětkrát předejel o kolo. Vzhledem k tomu, že Jabouille již projel cílem, bylo 75. kolo jejich posledním kolem a de Angelis předjel Giacomelliho, když zbývaly pouhé yardy závodu, aby mu sebral 16. místo.
Po zklamáních z prvních dvou závodů týmu Alfa Romeo vynechala další čtyři a poprvé přijela do Monzy na Grand Prix Itálie v září se dvěma vozy. Giacomelli řídil nový vůz 179, zatímco Vittorio Brambilla řídil vůz 177. Brambilla byl mimo Formuli 1 rok kvůli zranění, které utrpěl v Monze v předchozím roce při stejné havárii, která zabila Ronnieho Petersona. Brambilla, který ten den seděl za volantem týmu Surtees, se kvalifikoval na nízkém 22. místě, čtyři sekundy za vítězem kvalifikace Jabouillem a více než půl sekundy za Giacomellim v novém voze. Přestože ho Emerson Fittipaldi a de Angelis předjeli v 11. kole, obecně se jeho pozice v průběhu závodu zlepšovala, protože ostatní měli problémy, včetně Giacomelliho, který ve 29. kole odstoupil a Brambilla pokračoval na voze 177 jako jediný zástupce Alfy. I když byl později předjet Alanem Jonesem, který se po svých raných problémech s Williamsem probojoval skrz startovní pole, některá další odstoupení mu umožnila dojet na slušném 12. místě, pouze s kolovou ztrátou na vítěznné FerrariJodyho Schecktera. To bylo nejlepším výsledkem Alfy v sezóně i přesto, že ve zbývajících dvou závodech byly pro oba jezdce poskytnuty nové vozy 179.
Vůz 179 převzal účast v závodech natrvalo, takže tyto tři závody zůstaly jediným dopadem vozu 177 na knihy rekordů Formule 1.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfa Romeo 177 na anglické Wikipedii.
↑Alfa Romeo [online]. [cit. 2008-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-28.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Alfa Romeo 179 [online]. [cit. 2007-04-26]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Os Gloriosos Fracassos - Alfa Romeo 1979-1985 (1ª parte) [online]. [cit. 2007-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-07. (portugalsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PRITCHARD, Anthony. Directory of Formula One Cars 1966-1986. Bourne End, England: Aston Publications Limited, 1986. ISBN0946627029. S. 223.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ALFA ROMEO IN FORMULA 1 [online]. [cit. 2007-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 April 2007. (italsky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
