písně, filmová hudba, Koncert pro trubku a orchestr
Ocenění
Cena leninského komsomolu (1966) Řád rudého praporu práce (1967 a 1971) zasloužilý umělecký pracovník RSFSR (1971) Státní cena SSSR (1975 a 1982) národní umělec RSFSR (1977) … více na Wikidatech
Narodila se v obci Beketovka u tehdejšího Stalingradu (nyní je součástí Volgogradu). Její otec byl zaměstnán v lesním závodě a byl hudebník-amatér.[2] Už ve třech letech začala hrát na klavír a ve čtyřech letech komponovat.[2][3] Hudební vzdělání jí přerušila druhá světová válka; její stalingradskou učitelku hudby Marii Troickou zabila bomba v listopadu 1941, malou Alju nedlouho poté ze Stalingradu evakuovali.[4] Studia dokončila na Moskevské státní hudební konzervatoři, kde ji vyučoval Vissarion Šebalin.[3] Absolvovala ji v roce 1953 jako diplomovaná skladatelka[5] a následující postgraduální studium ukončila s disertací věnovanou hudbě Michaila Glinky v roce 1956.[3] Začala se věnovat profesionálně povolání skladatelky.
V roce 1956 se seznámila s budoucím manželem, básníkem Nikolajem Dobronravovem. Ke 40 letům od založení Komsomolu byl v roce 1958 natočen film Po tu storonu (rusky: По ту сторону), do něhož napsala píseň Píseň o neklidném mládí (ruskyПесня о тревожной молодости), která ji nasměrovala k její budoucí hlavní sféře umělecké tvorby.[4]Definitivně se proslavila od 60. let,[6] její písně se staly klíčovou součástí sovětské oficiální populární hudební kultury,[2] stala se jedním z „advokátů“ komunistického režimu, např. na různých cestách po budovatelských stavbách na Sibiři a jinde, kde vystupování umělců napravovalo nedostatky v sociálním zajištění tamních pracujících.[4] Písně interpretovali je přední zpěváci, zpěvačky a hudební skupiny, ale třeba také sbor Alexandrovci a další. Sama nikdy nebyla členkou komunistické strany a některé její písně (paradoxně včetně Písně o Leninovi) byly zakázány.[2]
V letech 1968 až 1991 byla tajemnicí Svazu skladatelů SSSR, do roku 1995 tajemnicí Svazu skladatelů Ruska.[7] V letech 1980 až 1990 byla poslankyní Nejvyššího sovětuRSFSR.[7]
Napsala několik písní pro Letní olympijské hry 1980 v Moskvě, píseň Na shledanou, Moskvo! (ruskyДо свидания, Москва!), která zazněla poprvé na slavnostním zakončení a doprovázela odlet maskota olympiády medvěda Mišky, ji proslavila na celém světě.[2] Byla též autorkou hudby k oficiálnímu dokumentárnímu filmu o olympijských hrách O sport, ty – mir! (ruskyО спорт, ты – мир!), za kterou dostala svou druhou Státní cenu. Po nástupu perestrojky a po rozpadu Sovětského svazu se její tvorba začala vytrácet z rozhlasu a televize, a přestože se pouštěla i do nových žánrů taneční hudby nebo rapu, zůstala i v této oblasti věrná svým zásadám nezklouzávat k lehkomyslnosti.[1]
Byla přezdívána člověk-píseň[5] a označována za žijící legendu.[8]
V mládí s manželem často cestovali,[5] v posledních letech žijí v Moskvě.[3]
Dílo
Její dílo zahrnuje skladby různých žánrů. Věnovala se i klasické hudbě (tři desítky symfonických děl,[2] např. Ruská suita, Koncert pro trubku a orchestr, kantáta Vasilij Ťorkin, „pionýrské“ kantáty pro dětský sbor, balet Osvícení), napsala hudbu k dlouhé řadě filmů, základ její tvorby ale tvoří písňová tvorba.
Zhudebňovala texty nejrůznějších autorů, úzce spolupracovala s básníkem Nikolajem Dobronravovem, který se stal jejím manželem.[5]
Základem jejích písní je originální, lyrická a citlivá, ale prostá zpěvnost,[1] souznějící s ruskou lidovou tradicí, kvůli které jsou mnohé její písně považované za lidové.[5]
Psala zejména lyrické písně, ale zejména v mládí se věnovala též písním hrdinským a budovatelským, celou řadu písní napsala o prvním kosmonautovi Juriji Gagarinovi[5] a později o sportu, zejména v období kolem roku 1980.
Celkem napsala více než 400 písní,[6] z nichž mezi nejoblíbenější patří[6][7][8]:
Bělověžskaja pušča (Беловежская пуща, česky: Bělověžský les, spadá do tzv. běloruského období tvorby, mnozí muzikologové ji považují za vrchol její tvorby[1])
Vydala několik sborníků písní a alb, ať už jde o soundtracky s její hudbou k filmům, nebo o autorská alba populárních písní. Album Písně Alexandry Pachmutovové získalo Zlatou desku vydavatelství Melodija.
Ocenění
Alexandra Pachmutovová přebírá od Dmitrije Medveděva Řád za zásluhy o vlast. (2009)
V roce 2000 ji ruský prezident Vladimir Putin vyznamenal řádem Za zásluhy o vlast druhého stupně a v roce 2009 jeho nástupce Dmitrij Medveděv řádem Za zásluhy o vlast prvního stupně.[9] V dubnu 2010 obdržela cenu Společenství nezávislých států Hvězda Vítězství.[5]
↑ abcdRETINSKIJ, Stanislav. Pachmutova i Dobronravov: «Zapovednyj napev, zapovednaja dal'…». Odna rodina [online]. 2013-12-01 [cit. 2013-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-15.
↑ abcdefgCHOROŠEVSKIJ, Andrej. 100 znamenitych simvolov sovětskoj epochi. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Aleksandra Pachmutova i Nikolaj Dobronravov.
↑ abcdePakhmutova Alexandra Biography [online]. Russians Abroad : Russian Music [cit. 2013-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-08-2007.
↑ abcdPachmutova Aleksandra [online]. Muzykanty XX věka (ormn.net). (rusky)
↑ abcdefg Alexandra Pachmutovová: Člověk-píseň. Hlas Ruska [online]. 2009-11-09 [cit. 2013-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-15.
↑ abcAleksandra ("Alya") Pakhmutova [online]. Famous Russian Women.
↑ ab Aleksandra Pachmutova otmečaet děň rožděnija. Komsomolskaja pravda v Ukraině [online]. 2013-11-09 [cit. 2013-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-12.
