Letoun byl uzpůsoben k nočnímu provozu. Jednalo se o mohutný dvouplošník s celokovovou kostrou, kterou pokrýval plátěný a kovový potah. Ocasní plochy byly klasického uspořádání. Pevný podvozek letounu byl tvořen dvěma hlavními koly o širokém rozchodu a záďovou ostruhou. Dvojice řadových šestiválcových vodou chlazených motorů BMW IV o výkonu 176 kW (L.73a) byla umístěna v gondolách mezi křídly. Vrtule byly dvoulisté dřevěné. Piloti seděli vedle sebe v přídi, přičemž boky kokpitu byly otevřené. Kokpit byl vybaven zdvojeným řízením.[1] V kabině pro cestující bylo osm křesel, která se dala sklopit čímž vznikly lehátka.
Nasazení
Interiér letouniu L. 73.
Deutsche Lufthansa zakoupila v roce 1926 dva stroje L.73a, které převzala v roce 1927. Nesly imatrikulace a jména D 960 „Preusen“ a D 961 „Brandenburg“. Brzy byly v dílnách DL upraveny výměnnou původních pohonných jednotek BMW IV za výkonnější Junkers L-5 po 228 kW s kovovými vrtulemi. Takto upravené stroje nesly označení L.73b, od roku 1928 pak oba letouny poháněly motory BMW Va po 265 kW (L.73c).
Deutsche Lufthansa nasazovala oba stroje především na nočních linkách z Berlína přes Lübeck a Kodaň do Malmö a přes Gliwice a Brno do Vídně. Jeden z nich (Brandenburg, D-961) havaroval poblíž Babekuhl 28. května 1928.
V říjnu 1928 předváděl Albatros na letecké výstavě v Berlíně verzi L.73d s hvězdicovými motory Gnome Rhône Jupiter VI o výkonu po 309 kW a s upravenými ocasními plochami. Dva tyto stroje sloužily na linkách Lufthansy v letech 1930 až 1932. Oba stroje byly následně předány do Bulharska. Poslední L.73 (D 960) byl vyřazen v roce 1933.
