Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho
vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Tarchan Batirašvili[1] (gruzínsky თარხან ბათირაშვილი, 11. února 1986, Birkiani – 10. července 2016), více známý pod jeho partyzánským jménem Abú Umar aš-Šišan nebo Omar aš-Šišan (arabsky أبو عمر الشيشاني, což znamená „Omar čečenský“) byl etnický Čečenec,[2] veterán z rusko-gruzínské války a jedním z vůdců islámského státu v Iráku a Levantě. Jednotky pod jeho velením se zúčastnily útoků na syrské vojenské základny v okolí města Aleppa. Byl považován za jednoho z nejvlivnějších vůdců syrských opozičních sil.
Životopis
Narodil se v roce 1986 v obci Birkiana jako syn křesťanského otce Tejmuraze Batirašviliho.[3] V mládí pracoval jako pastýř. Po absolvování střední školy v roce 2007 byl povolán do gruzínské armády a zúčastnil konfliktu v Jižní Osetii. Podle slov jeho otce chtěl udělat vojenskou kariéru, ale byla mu diagnostikována tuberkulóza a byl propuštěn z armády ze zdravotních důvodů. Na podzim roku 2010 byl odsouzen na tři roky vězení na základě obvinění z nelegálního držení zbraní. V roce 2012, po předčasném propuštění z vězení, žil v Turecku, později v Jemenu, Egyptě a nakonec odešel do Sýrie. Důvod odchodu byla těžká finanční situace. Podle jeho otce: “Teď říká, že tam šel (do Sýrie) kvůli své víře, ale vím, že to udělal proto, že jsme byli chudí.“ Byl zabit v červenci 2016 v důsledku amerického leteckého útoku.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abú Umar aš-Šíšání na slovenské Wikipedii.
- ↑ Umar Čečenec je po smrti, potvrdili Američané. Novinky.cz. 2016-03-15. Dostupné online [cit. 2017-11-02].
- ↑ Umar Čečenec byl zraněn při americkém náletu, ale přežil. Novinky.cz. 2016-03-10. Dostupné online [cit. 2017-11-02].
- ↑ SEDLÁŘOVÁ, Barbora. Omar Čečenec: syn křesťana, který velí džihádistům v Iráku. iDNES.cz [online]. 2014-07-16 [cit. 2017-11-02]. Dostupné online.
