V květnu 2001 se ESA dohodla s Roskosmosem na pravidelné účasti evropských astronautů v návštěvních expedicích.[1] K letu v říjnu–listopadu 2002 byl určen belgický astronaut ESA Frank De Winne, jeho mise dostala název „Odissea“.
De Winne zahájil výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů (CPK) v Hvězdném městečku v srpnu 2001, od prosince 2001 společně se zkušeným Sergejem Zaljotinem, majícím za sebou dvouměsíční pobyt na Miru.[2] třetím členem posádky měl být vesmírný turista – oficiálně účastník kosmického letu – hudebník, sólista americké skupiny 'N SyncJames Lansten «Lance» Bass.[3] Bass na jaře prošel lékařskými prohlídkami, od 4. července 2002 se připravoval na let v CPK, 7. srpna byl oficiálně jmenován třetím členem posádky, ale už 3. září byl vyřazen z přípravy kvůli neplnění finančních podmínek kontraktu.[4] Dne 1. října 2002 byl na uvolněné místo vybrán velitel záložní posádky Jurij Lončakov, přičemž současně formálně zůstal v záložní posádce.[5]
Průběh letu
Trojice Zaljotin, De Winne, Lončakov odstartovala do vesmíru 30. října 2002 z kosmodromu Bajkonur v lodi Sojuz TMA-1.[6] Po dvou dnech samostatného letu se 1. listopadu v 5:01 UTC spojili se stanicí.[6]
Po spojení se kosmonauti uvítali se stálou posádkou ISS, vyložili náklad pro stanici a zahájili vědecký program.
Ruští kosmonauti v experimentu Akustika (Акустика) studovali zatížení posádky ISS hlukem, program Uragan (Ураган) sledoval rozvinutí metod pozorování přírodních a technogenních katastrof s cílem snížení jejich následků, v experimentu Diatomeja (Диатомея) se věnovali sledování moří a oceánů s cílem vytypování bioproduktivních oblastí, sledování biologické nebezpečnosti růstu plísní a mikroorganismů na palubě kosmické stanice bylo obsahem experimentu Biodegradacija (Биодеградация).[7] Zdraví kosmonautů sledovaly experimenty Diurez (Диурез) a Biotest (Биотест).[8]
Frank De Winne se v rámci programu Odissea věnoval řadě různorodých prací. V oblasti biotechnologie to byl soubor experimentů Aquarius-B skládající se z experimentu Vitamin D – sledování vlivu beztíže na mechanismus působení vitamínu D na kostní tkáň savců, experimentu Rhosignal – sledování vlivu beztíže na signální molekuly enzymu GTPasa u lidských fibroblastů typu RHOSIG a experiment Ramiros – sledování vlivu těžkých nabitých částic kosmického záření na nejdůležitější typy tkání savců v podmínkách kosmického letu. Dále experiment Message – sledování vlivu podmínek kosmického letu na mikrobiologickou pohyblivost a genetické procesy, příprava monokrystalů bílkovin metodou protiproudé difúze – experiment GCF-B (Granada Crystallization Facility - Belgium) a sledování růstu bílkovin metodou protiproudé difúze – experiment Promiss.[7][9]
Sojuz TMA-1 připojený k ISS, 4. listopadu 2002
K pěti lékařskobiologickým experimentům patřily experiment Cardiocog – sledování změn srdečněcévního systému člověka v podmínkách beztíže, experiment Neurocog – vliv podmínek kosmického letu na vnímání a zapamatování si pohybů těla v prostoru, experiment Sympatho – sledování změn sympatetické části nervového systému člověka na základě rozboru žilní krve, experiment Virus – odběr slin pro zjišťování změn protivirové imunity člověka a experiment Sleep – zkoumání vlivu podmínek kosmického letu na spánek.[7]
Dále se belgický astronaut věnoval sledování přenosu hmoty a koeficientu izotermální difúze ve dvou- a tříkomponentních směsích kapalin – experiment DCCO (Diffusion Coefficients in Crude Oil), studiu tvorby nanoskopických vrstev zeolitů – experiment Zeogrid a sledování optických jevů v atmosféře a ionosféře Země vázaných na bouřkové a seismické jevy – experiment LSO-B (Lightning and Sprite Observation - Belgium).[7]
Program Odissea zahrnoval i popularizaci de Winneho letu při experimentu Video – pořízení videozáznamu jednoduchých fyzikálních experimentů v beztíži a experimentu Ariss – radioamatérskými spojeními s belgickými středními školami.[7]
Po týdenním pobytu na ISS se dne 9. listopadu 2002 ve 20:44 UTC posádka 4. návštěvní expedice v Sojuzu TM-34 odpoutala od stanice a 10. listopadu v 0:04 UTC přistála v severním Kazachstánu, 100 km severovýchodně od Arkalyku.[8]
