Chudobinec svatého Bartoloměje, Stabilní katastr 1856 (tmavě červené mezi Spital Gasse – Vyšehradská a Sluper Gasse – Na Slupi)
Špitál svatého Bartoloměje
Čeněk Zíbrt cituje Václava Vladivoje Tomka a uvádí řadu majitelů domů na daném místě již ve 14. století.[1] (Podle jiného zdroje bez bližší specifikace podkladů stával na místě pozdějšího špitálu klášter svatého Bartoloměje založený Eliškou Přemyslovnou.[2]) Roku 1505 zakoupilo pražské Nové Město dům na rohu dnešních ulic Vyšehradská a Na Slupi, ve kterém byl založen špitál. V této době zde byl též založen kostel svatého Bartoloměje, po které špitál a pozdější chudobinec nesly své pojmenování. Základ jeho fungování tvořily odkazy novoměstských měšťanů.
Během obléhání Prahy Švédy roku 1648 byl špitál poškozen a město muselo přispívat na jeho obnovu. Současně docházelo na konci 17. a v 18. století k jeho rozšiřování. Kostel svatého Bartoloměje byl v roce 1773 barokně přestavěn.[pozn. 1]
Roku 1784 byl na základě příkazu císaře Josefa II. kostel uzavřen a špitál zrušen.
Chudobinec svatého Bartoloměje
Roku 1808 byl v místě zřízen městský chudobinec, kostel byl obnoven až v roce 1860. V roce 1878 zde žilo 440 osob.[3] Protože kapacity chudobince přestaly být dostatečné, byl kostel roku 1884 stržen. Podle návrhu Josefa Srdínka zde vznikla nová budova, která po zrušení chudobince slouží Ministerstvu spravedlnosti.[4]
Zánik původních objektů a současné budovy
Josef Strachovský: Dobročinnost (repro Zlatá Praha 1887))
Novorenesanční budovy
V roce 1885 nahradily kostel a původní chudobinec novorenesanční palácové stavby podle návrhu Josefa Srdínka (1840–1932)[5]. Jako chudobinec sloužily budovy až do období První republiky, s výjimkou první světové války, kdy zde byl polní lazaret specializovaný na amputace nohou, po válce zde byl domov důchodců.[2]
Po vzniku Masarykových domovů (dnešní Fakultní Thomayerova nemocnice) byly do nich přestěhovány osoby zde ubytované. V roce 1930 bylo rozhodnuto, že se do takto uvolněných objektů po jejich adaptaci přestěhuje ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy.[6] K vlastnímu přesídlení ministerstva došlo v roce 1933.[7]
Ministerstvo spravedlnosti se do budov přestěhovalo v době Protektorátu, v roce 1939. V roce 1958 uvolnilo Ministerstvo spravedlnosti třetinu svých prostor pro budoucí Gymnázium Botičská.[8] Toto rozdělení trvá i v 21. století.
Sochařská výzdoba
Na sochařské výzdobě se podíleli Josef Václav Myslbek a Josef Strachovský. Myslbek vyzdobil průčelí sousoším Praha ochraňuje chudé a alegorickými sochami charitativních pracovníků (na budově dnešního gymnázia Botičská). Strachovský se přizpůsobil dřívějšímu Myslbekovu řešení a umístil na budovu na počátku komplexu sousoší Dobročinnost. Na něm Dobročinnost poskytuje stařeně jídlo a starci klid.[9][10]
Ostatní
Při nové výstavbě v roce 1885 byl zachován klasicistický objekt z 30. let 19. století (Vyšehradská č.p. 427/18). Tato nejstarší budova v areálu je jednopatrová, obdélníková, s osmi okenními osami. Na její fasádě je druhotně osazen náhrobek barona Františka Deyma ze Stříteže z r. 1719.[11] Budova je viditelná z ulice Na Slupi.
Ve vstupním vestibulu ve střední části domu čp. 427 dnešního ministerstva stojí barokní socha svatého Bartoloměje, zřejmě pocházející ze zbořeného kostela.[12]
Galerie
Soubor novorenesančních budov ve Vyšehradské ulici (Ministerstvo spravedlnosti a gymnázium)
Zachovalá klasicistní budova chudobince (ulice Na Slupi)
Socha svatého Bartoloměje, Vyšehradská 16
Zajímavost
Mezi osoby, které dožily v chudobinci svatého Bartoloměje patří např.:
František Hais (1818–1899), flašinetář a písničkář, který zde napsal své paměti
