Římskokatolická farnost Soběsuky (lat. Sobiesacium[2]) je církevní správní jednotka sdružující římské katolíky na území vesnice Soběsuky a v jejím okolí. Organizačně spadá do lounského vikariátu, který je jedním z 10 vikariátů litoměřické diecéze. Centrem farnosti je kostel svatého Martina v Soběsukách.
Farnost byla zřízena kolem roku 1180 z kláštera Waldsassen. Matriky jsou vedeny od roku 1591. V průběhu třicetileté války začal působit ve farnosti opět katolický farář asi od roku 1638.[3]
Začátek působnosti jmenovaného v duchovní správě farnosti od:[p 1]
Kromě kněží stojících v čele farnosti, působili ve farnosti v průběhu její historie i jiní kněží. Většinou pracovali jako farní vikáři, kaplani, katecheté, výpomocní duchovní aj.
Do farnosti náleží území obce:[3][6]
Zaniklé sakrální stavby lze dohledat zde v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
Ve farnosti se mohou nacházet i další drobné sakrální stavby, místa římskokatolického kultu a pamětihodnosti, které neobsahuje tato tabulka.
Z důvodu efektivity duchovní správy byl vytvořen farní obvod (kolatura) farnosti – děkanství Podbořany, jehož součástí je i farnost Soběsuky, která je tak spravována excurrendo.[10]
Bitozeves • Blažim • Blšany • Břvany • Buškovice • Cítoliby • Dolní Ročov • Domoušice • Holedeček • Horní Ročov • Hořetice • Hradiště • Hřivice • Chožov • Kněžice • Kozly u Loun • Kryry • Lenešice • Letov • Libčeves • Libědice • Liběšice u Žatce • Libočany • Libořice • Louny • Měcholupy • Měrunice • Minice • Mory • Nečemice • Nepomyšl • Nové Sedlo u Žatce • Obora • Opočno • Podbořany • Postoloprty • Pšov • Radíčeves • Raná u Loun • Soběchleby • Soběsuky • Staňkovice u Žatce • Strojetice • Široké Třebčice • Velká Černoc • Vidhostice • Vinařice • Vroutek • Žabokliky • Žatec • Želeč
českolipský • děčínský • krušnohorský • liberecký • litoměřický • lounský • mladoboleslavský • teplický • turnovský • ústecký