Říšský komisariát Kavkaz
Reichskommissariat Kaukasien
|
| Hymna Horst-Wessel-Lied
|
Geografie
Plánované administrativní členění říšského komisariátu Kavkaz
|
|
|
|
|
| Obyvatelstvo
|
|
|
|
| Státní útvar
|
|
|
|
|
|
|
| Státní útvary a území
|
| Předcházející
|
Následující
|
|
Říšský komisariát Kavkaz (německy Reichskommissariat Kaukasus, rusky Рейхскомиссариат Кавказ) bylo teoretické politické rozdělení a plánovaný civilní okupační režim Německa v dobytých územích na Kavkazu během 2. světové války. Na rozdíl od ostatních čtyř plánovaných říšských komisariátů měly být experimenty na Kavkazu provedeny pro různé formy autonomie „domorodých skupin“.[1]
Teoretické plánování německé kavkazské provincie
Říšský komisariát Kavkaz teoreticky zahrnoval Zakavkazsko a Předkavkazí, stejně tak jižní části Ruska až k řece Volze. Hlavními městy byly mimo jiné Rostov, Krasnodar a Majkop na západě, Stavropol, Astrachaň, Elista, Machačkala na východě, Groznyj, Nalčik, Vladikavkaz, Jerevan a Baku na jihu. Civilní správa tohoto území byla v Tbilisi v Gruzii.
Alfred Rosenberg tvrdil, že by se měl Říšský komisariát Kavkaz jmenovat „říšská rezidence“ a že by každá část komisariátu jako Gruzie a Arménie měla být pojmenována jako „Země“ a měla by dostat status „státního subjektu“ pod německou ochranou.[2] Po invazi do Sovětského svazu byly také vytvářeny plány pro vytvoření proněmeckých klientských států na Kavkazu a byly zřízeny „osvobozenecké výbory“ Ázerbájdžánu, Gruzie a Arménie.[3] 15. dubna 1942 jim byl udělen status „plnoprávných spojenců“ Německa. Těmto třem proto-vládám a těm v Předkavkazí bylo Adolfem Hitlerem během německého postupu do Kavkazu přikázáno, aby urovnaly své územní spory. Dále v případě, že by šlo Turecko do války proti Německu, Alfred Rosenberg těmto vládám slíbil územní rozšíření na úkor Turecka.[3]
Rosenberg uvedl, že primárním německým cílem na tomto území bylo získat neomezený přístup k dodávkám ropy z Majkopu a Grozného. Přestože Hitler s tímto stanovením souhlasil, odmítl návrhy na zřízení volně řízené konfederace na Kavkaze.[4] Místo toho věřil, že by území s historií vzájemně válčících států a národů muselo být podrobeno velmi přísné kontrole. Při určování, že by musel být Kavkaz v každém případě oddělen od Ruska, však nerozhodl, jestli by musel být připojen k Německu, ani jakou formu německé správy by musel mít.[4] Návrhy týkající se autonomie národností Kavkazu byly radši přijaty od armády než od Rosenberga, po kterém Hitler požadoval, aby zrušil všechny konkrétní sliby národní nezávislosti z oficiálních vojenských prohlášení, aby nedošlo k žádným závazným slibům.[4][5] Jednotkám bylo nařízeno, aby s domorodci zacházeli jako s přáteli a na nucené práce byli najímáni jen Rusové a Ukrajinci.[5]
Rosenberg nakonec tvrdil, že by měl post komisaře dostat někdo ze strany novinářů a jeho dlouholetý přítel a kolega baltský Němec Stabsleiter Arno Schickedanz doporučil Hermanna Göringa.[6] Dr Hermann Neubacher, bývalý starosta Vídně a zvláštní vyslanec loutkového Řeckého státu, měl pracovat po boku s Schickedanzem na regionálních ekonomických záležitostech.[7] Schickedanz údajně trávil mnoho času zkoumáním nákresů svého budoucího paláce v Tbilisi.[8]
Plánovači teoretizovali o možném postupu do západního Kazachstánu, aby zajistili východní hranice.[9] Německé plány o dobytí západního Kazachstánu jistě existovaly s cílem pomoci Afrikakorps při africkém tažení a s dodatečným záměrem získání Persie.[9]
V souvislosti s těmito plány němečtí armádní plánovači vymysleli nějaké operace k představení operace Barbarossa ve větším měřítku, a to rozšířením na území Kavkazu, do Turecka, Iráku a Persie. Také během invaze generála Kleista do Kavkazu (operace Blau) byly přítomné německé jednotky (včetně arabských, kavkazských a středo-asijských dobrovolnických skupin SS), jejichž cílem bylo obsadit Kavkaz a Střední Asii rozšiřováním sil Erwina Rommela v Alexandrii přes Blízký východ. Ve vztahu k německo-perské invazi byl 18. ledna 1942 podepsán třístranný vojenský pakt, kde se tři země Osy dohodly na vypracování operační demarkační linie na 70° východní délky (západně od Bombaje).
Došlo k boji o moc mezi jeruzalémským muftím Mohammadem Aminem al-Husaynim a bývalým ministerským předsedou Iráku Rashidem Ali al-Gaylanim .[10][11]
Plánování se neposunulo o moc dále než k předběžným diskuzím a návrhům zaznamenaných v písemné podobě kvůli postupu sil Rudé armády během války. Historik Norman Rich tvrdí, že krátké trvání německé okupace na Kavkaze znamená, že strategie, které Němci zrealizovali, neposkytují mnoho údajů o dlouhodobé budoucnosti regionu, pokud by byl pod kontrolou států fašistické osy.[4]
Účast Turecka
Hitler svým strategickým myšlením pověřil Turecko rolí spojence chránícího německé jižní křídlo proti zbytkům poraženého SSSR.[12] 17. března 1941 prohlásil Hitler v diskuzi s Franzem Halderem a Adolfem Heusingerem, že by Turecko mělo získat území na Kavkazu (možná celý Kavkaz) jako odměnu za pomoc Ose, přestože mělo být území využíváno Němci.[13][14]
V srpnu roku 1941 navrhl Hitler tureckému velvyslanci v Berlíně Hüsrevu Geredovi, že by Turecko mohlo zabrat turkická území Sovětského svazu [15] V polovině roku 1942 byl Franz von Papen, německý velvyslanec v Ankaře, napaden tureckým premiérem Şükrü Saracoğlem a ministrem zahraničních věcí Numanem Menemencioğlu kvůli budoucnosti tureckých menšin v SSSR.[16] Turecké plány představovaly zřízení řady nárazníkových států podél budoucí turecko-německé hranice a rozšíření vlivu nad těmito státy.[16] Hitler však nebyl připraven na územní ústupky před tím, než se země přidala k Ose.[16]
Předpokládané územní rozdělení
Říšský komisariát Kavkaz měl být rozdělen mezi sedm Generalkommissariate, které by byly dále rozděleny na několik Sonderkommissariaten a Kreiskommissariate, a ty zase dále na Raions. Administrativní sídlo mělo být v Tbilisích.
Hlavní město: Tbilisi
Hlavní město: Baku
Generalkommissariat Kubáň
Hlavní město: Krasnodar
Generalkommissariat Terek
Hlavní město: Woroschilowgrad (Stavropol)
Generalkommissariat für die Gebiete der Bergvölker (Předkavkazsko)
Hlavní město: Ordschonikidse (Vladikavkaz)
Hlavní město: Jerevan
Hlavní město: Astrachaň
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichskommissariat Kaukasus na anglické Wikipedii.
- ↑ De Cordier (2010), The Fedayeen of the Reich: Muslims, Islam and Collaborationism During World War II Archivováno 2. 4. 2012 na Wayback Machine., p. 34 China and Eurasia Forum Quarterly, 2010
- ↑ (German) Dallin, Alexander (1981). German rule in Russia, 1941-1945: a study of occupation policies, p. 231. Westview Press.
- ↑ a b Andrew Andersen and Georg Egge. World War II: Axis Plans for Azerbaijan and the rest of the Caucasus. Retrieved 27 April 2012.
- ↑ a b c d Rich (1974), pp. 389-390.
- ↑ a b Kroener, Müller & Umbreit (2003) Germany and the Second World War V/II, p. 50
- ↑ Kay, Alex J. (2006) Exploitation, Resettlement, Mass Murder: Political and Economic Planning for German Occupation Policy in the Soviet Union, 1940-1941, pages 79, 181. Berghahn Books.
- ↑ Kay 2006, p. 181
- ↑ Dallin (1981), p. 230
- ↑ a b Raymond Arthur Davies and Andrew J. Steiger. Soviet Asia, chapter 5: "Kazakstan: Country with Brilliant Future", pp. 94-119.
- ↑ Alexander Werth. The Stalingrad Battle and From Stalingrad to Berlin, chapter 7: "The Caucasus, there and back", pp. 648-668.
- ↑ Ivan Tyulenev (1960). Cherez Tri Voyny (Through Three Wars). Moscow, 1960.
- ↑ Rich, Norman (1974). Hitler's War Aims vol. II, p. 421
- ↑ STEGEMANN, Bernd; VOGEL, Detlef. Germany and the Second World War: The Mediterranean, South-East Europe, and North Africa, 1939-1941. [s.l.]: Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-822884-8. S. 620. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Alex J. Kay: Exploitation, Resettlement, Mass Murder: Political and Economic Planning for German Occupation Policy in the Soviet Union, 1940-1941. (Studies on War and Genocide, vol. 10) Berghahn Books, New York, Oxford 2006, p. 72
- ↑ HALE, William M. Turkish foreign policy, 1774-2000. [s.l.]: Routledge, 2000. ISBN 0-7146-5071-4. S. 91. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ a b c LEITZ, Christian. Nazi Germany and Neutral Europe During the Second World War. [s.l.]: Manchester University Press, 2000. ISBN 0-7190-5069-3. S. 98. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Související články
.svg)
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
