Čuvaština (Чăвашла či Чӑваш чӗлхи, také Chovash, Chavash nebo Çuaş) je turkický jazyk rozšířený v západní části Uralu ve středním Rusku, původním jazykem Čuvašů a oficiálním jazykem Čuvašska. Používá jej přibližně milion lidí.[1]
Čuvaština se nejčastěji zapisuje upravenou cyrilicí s přidanými znaky:
Čuvaština se velmi odlišuje od ostatních turkických jazyků, není proto vzájemně srozumitelná s ostatními jazyky této skupiny. Její předek, středověký jazyk Povolžských Bulharů, se od ostatních turkických jazyků také odlišoval, takže byl obvykle klasifikován jako sesterský jazyk prototurkičtiny, nikoliv jako jazyk, jenž z ní vznikl.
Dialekty
Čuvaština zahrnuje dva dialekty - vyšší či dialekt z vysočiny (viryal) a nižší či dialekt z nížiny (anatri). Literární jazyk je založen na dialektu z nížiny. Jak tatarština, tak ugrofinské jazyky, stejně jako ruština, marijština, arabština a perština, čuvaštinu ovlivnily a pochází z nich mnoho slov čuvašské slovní zásoby.
Systém zápisu
Nejstarší systém zápisu turkických jazyků, známý jako orchonské písmo, vymizel po přechodu Volžských Bulharů k islámu. Později se používalo i arabské písmo, po invazi Mongolů do Volžského Bulharska psaná forma jazyka vymizela. Moderní čuvašská abeceda byla uvedena v roce 1873Ivanem Jakovlevem, v roce 1938 byla upravena do dnešní formy.
Пур халӑх та уйрӑм пурӑнма пӗр тан праваллӑ. Ҫак правапа усӑ курса вӗсем хӑйсен политика статусне ирӗклӗн туса хураҫҫӗ, экономика, общество тата культура енӗпе ирӗклӗн аталанаҫҫӗ. Патшалӑхсен ҫак правӑна хисеплемелле, территори пӗр пӗтӗмлӗхӗн принципӗ унпа усӑ курма пӗр енлӗн чарса тӑракан чӑрмав пулмалла мар.
Эктор Алос-и-Фонт, «Преподавание чувашского языка и проблема языкового поведения родителей», Чувашский государственный институт гуманитарных наук, 2015, Шупашкар.
