Dorůstá délky 11–12,5 cm,[4][5] v rozpětí křídel měří 20–23 cm[4][6] a váží 10–18 g.[4][7] Je sexuálně dimorfní. Samci mají zelenošedý hřbet, žlutý kostřec, široké žluté pruhy na jinak černém ocase a křídlech, nažloutlou hruď, černou skvrnu pod zobákem a černé temeno. Samice jsou svrchu zelenější, šedě pruhované s nazelenalým temenem, bílým opeřením pod zobákem a bílou, silně pruhovanou spodinou těla. Zobák je u obou pohlaví šedý, končetiny tmavě hnědé a oči černé. Mladí ptáci se podobají samicím, ale jsou zbarveni jednotvárněji.[5][8]
Hlas
Vábí syčivým „diééé“.[9] Zpěv je rychlý, švitořivý, prokládaný silnějšími kratšími zvuky. Čížek lesní zpívá po celý rok, často i ve skupinách.[5]
Čížek lesní je velmi energický pták, obratně šplhá a při hledání potravy často visí hlavou dolů. Obzvláště pak na podzim a v zimě se často zdržuje v malých soudružných hejnech,[17] v kterých panuje jasně stanovená hierarchie.[18] Během hnízdního období však žije skrytě.
Potrava
Je převážně semenožravý. Na podzim a v zimě požírá zejména semenalistnatých stromů včetně břízy (Betula) nebo olše (Alnus).[5][19] Zalétává též do kulturních krajin, kde se přidává k jiným pěnkavovitým pěvcům a společně pátrají po semenech hvězdnicovitých rostlin, jakými jsou např. bodláky či pampelišky.[6][19] Na jaře a v létě se v jeho potravě objevují zejména semena jehličnatých stromů, obzvláště pak rodů jedle (Abies) , smrk (Picea) a modřín (Larix).[19][20]' Dále se živí také semeny jilmů (Ulmus) a topolů (Populus). Během péče o potomstvo v jeho potravě stoupá také význam živočišné složky, konkrétně hmyzu (zejména brouků).[20]
Hnízdění
Čížek lesní hnízdí ve středoevropských podmínkách od března až do července, a to jednou nebo dvakrát ročně.[8][9] Často přitom tvoří malá hejna až o 6 párech.[10] Dobře skryté pohárovité hnízdo z malých větviček, trávy, mechů a lišejníků staví vysoko ve větvích jehličnatých stromů.[19][20][21] Samice klade 2–6 bílých až našedlých nebo světle modrých, hnědě skvrnitých, 15,2 × 12,1 mm[9] velkých vajec, na kterých sedí sama 10–14 dnů. Mláďata jsou altriciální (plně závislá na rodičovské péči) a hnízdo opouštějí po 15 dnech.[20]
Chov a kulturní význam
Jméno čížka je nápadně podobné v mnoha evropských jazycích (např. rusky se řekne Čiž, německy Zeisig, nizozemsky Sijs). Pravděpodobně existuje i souvislost českého názvu s čižbou[22]. Čížek byl od pradávna vítanou a poměrně snadnou kořistí čižbářů. Od prehistorie po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byl spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytán (i jako zdroj potravy). Čížci se snadno ochočí a jsou to nenároční chovanci[23]. Snad z toho důvodu se tento čiperný ptáček stal, přes svůj nenápadný vzhled a poněkud vrzavý zpěv, oblíbeným „klecním“ ptákem. Ještě ve 30. letech 20. století byl chován v mnoha domácnostech i dílnách drobných řemeslníků. Jeho bývalou oblibu dodnes dokládají lidové písně (Čížku čížečku, Čížku, ptáčku zeleného peří…), říkadla, jména obcí (Čížkovice, Čížová…) nebo rozšířené příjmení. Z bytů a provozoven ho vytlačilo až masové rozšíření radiových přijímačů.
Ze všech pěnkavovitých ptáků se nejsnadněji kříží s kanárem. V současnosti jsou i v Česku chováni a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem informací o bionomii druhu. V zajetí se vedle přírodně zbarvených ptáků vyskytují i některé barevné mutace.[24][25]
Odkazy
Reference
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑Carduelis spinus [online]. Fauna Europaea [cit. 2010-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-22. (anglicky)
↑McCarthy, Eugene M. (2006). Handbook of Avian Hybrids of the World. Oxford University Press. ISBN978-0-19-518323-8.
↑ abcdMullarney, K.; Svensson, L.; Zetterström, D; y Grant, P.J. (2003). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN84-282-1218-X.
↑ abSchauenberg, P. et al. (1979). Fichero Safari Club (Lúgano). Madrid: S.A.P.E.. ISBN84-7461-167-9.
↑Hume, Rob (2002). Guía de Campo de las Aves de España y de Europa. Editorial Omega. ISBN84-282-1317-8.
↑ abVOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN978-80-242-2193-9. S. 98.
↑ abcdDUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN9788020009272. S. 228.
↑Eurasian Siskin Carduelis spinus [online]. BirdLife International [cit. 2010-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-25.
↑Tucker, G.M. y Heath, M.F. (1994). Birds in Europe: their conservation status (BirdLife Conservation Series nº 3). Cambridge: BirdLife International. ISBN0-946888-29-9.
↑Cramp, S. y Perrins, C.M. (1994). Handbook of the Birds of Europe, the Middle East and North Africa. The Birds of the Western Palearctic. Vol. IX.. Oxford: Oxford University Press. ISBN0-19-857506-8.
↑Carduelis spinus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2010-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-05. (anglicky)