Železniční trať Ružomberok – Korytnica kúpele

Ružomberok – Korytnica-kúpele
Stát	Slovensko Slovensko
Číslo	zrušená (předtím 870)
Provozovatel dráhy	ČSD
Technické informace
Délka	23,564 km
Rozchod koleje	760 mm (bosenský)
Napájecí soustava	neelektrifikovaná
Maximální sklon	2%
Počet kolejí	1
Maximální rychlost	40 km/h
Externí odkazy
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Průběh trati
Legenda 0,000 Ružomberok Váh Silnice I/18 2,266 Ružomberok malá stanica 3,502 konec tratě Revúca Revúca 5,427 Ružomberok-Biely Potok 6,652 Trlenská dolina 7,976 Ružomberok-Jazierce Silnice I/59 Silnice I/59 11,420 Ružomberok-Podsuchá Revúca 15,279 Liptovská Osada Revúca 16,436 Liptovská Osada obec Revúca 20,549 Liptovská Osada-Patočiny Silnice I/59 23,467 Korytnica-kúpele
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Ružomberok – Korytnica-kúpele je zrušená slovenská úzkorozchodná železniční trať, která spojovala Ružomberok s lázeňskou obcí Korytnica (dnes součást Liptovské Osady). Její rozchod byl 760 milimetrů a v provozu byla mezi roky 1908 a 1974. Podle původních plánů měla vést z Ružomberka, který ležel na Košicko-bohumínské dráze, až do Banské Bystrice. Společnost Mandel a Révész však postavila pouze úsek do Korytnice dlouhý 23,564 kilometru. Je veden údolím říčky Revúce a Korytnickou dolinou. K uvedení tratě do provozu došlo 5. června 1908 a provoz na ní až do roku 1921 zajišťovala Košicko-bohumínská dráha, která však byla toho roku vystřídána Československými státními drahami. Vlaky po trati jezdily až do 28. září 1974, kdy došlo k zastavení provozu a těleso trati bylo rozebráno, aby ustoupilo rozvíjející se automobilové dopravě.

Lokomotivy a železniční vozy

Vlak s lokomotivou T 47.021 v Jindřichově Hradci. Tento stroj byl původně provozován na trati Ružomberok – Korytnica-kúpele.

První tři lokomotivy pro trať vyrobila firma MÁVAG z Budapešti (dnes Maďarsko). Ty však byly během první světové války odvezeny pro potřeby Heeresfeldbahn a sloužily jak na železniční trati Gardena Fleimstalbahn, tak pro vojenské přepravy v Předních Dolomitech. Po skončení války zůstaly tyto lokomotivy v italském Tyrolsku a italské dráhy je provozovaly na trati z Mori přes Arco do Rivy v autonomní provincii Trentino na severu země.

Vlaky na ružomberské trati tak musely být tahány lokomotivami z Borzsatalské dráhy (na dnešní Ukrajině). Následně se na trati objevily lokomotivy kkStB řady U, které se používaly až do roku 1959. Od padesátých let dvacátého století však již byly doplňovány a postupně nahrazovány motorovými lokomotivami řady TU 47.0. Pro osobní dopravu se tehdy pořídilo deset nových vagónů typu Balm/ú vyrobených ve společnosti ČKD Tatra.

Parní lokomotiva U 37.006 je coby památník umístěna v parku před železniční stanicí v Ružomberku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Železničná trať Ružomberok – Korytnica na slovenské Wikipedii.

Související články

• Úzkorozchodná dráha
• Ružomberok
• Biely Potok (Ružomberok)
• Jazierce
• Liptovská Osada
• Korytnica-kúpele

Portály: Slovensko | Železnice