PROFILBARU.COM

Štítary
	Štítarský rybník
Lokalita
Charakter	samota
Obec	Krásná
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°14′32″ s. š., 12°9′9″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Štítary u Krásné (5,83 km²)
	Štítary
Další údaje
Zaniklé obce.cz	2547
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štítary (německy Schildern, Schildern bei Asch) jsou zaniklá vesnice ve správním území obce Krásná v okrese Cheb. Vesnice zanikla roku 1975.^[1] Dnes patří jako katastrální území Štítary u Krásné k obci Krásná.^[2]

Geografie

Obec Štítary ležela přibližně tři kilometry severozápadně od města Aše, mezi obcí Krásná, a zaniklou obcí Újezd. Dříve se obec Štítary skládala ze čtyř vesnic: Dolní Ves, Horní Ves, Štítarský Vrch a Ängerlein a samoty Farnhaus.

Historie

První písemná zmínka pochází z roku 1342, kdy Štítary patřily do majetku Neubergů. Později, jako většina obcí na Ašsku, byly odkoupeny Zedtwitzy.

Po druhé světové válce a vysídlení německých obyvatel většina vesnic, ze kterých se obec Štítary skládala, zanikla. Zbytky Štítar byly v roce 1975 připojeny k Aši, a v roce 1990 poté začleněny do obce Krásná. Těsně před odsunem německých obyvatel žilo ve Štítarech v 50 domech kolem 240 obyvatel, kteří se živili především zemědělstvím.

Současnost

V dnešní době Štítary již neexistují, ale stále se používá tohoto názvu pro pojmenování stejné oblasti, kde se dnes nachází jen dva rodinné domy, jeden statek a turisty hojně navštěvovaná Útulna. V blízkosti, po silnici do bývalé obce Újezd, se nachází opuštěný objekt roty pohraniční stráže.

V roce 2024 na Štítarech byla také vybudována ohrada o rozloze 10 ha, kde nalezli svůj domov tři divocí koně – exmoorští pony, kteří byli pořízeni v rámci projektu Bestbelt - „Štítary – Centre of Local Biodiversity“ spolufinancovaného z prostředků Evropské unie a EuroNatur, který slouží k obnovení biodiverzity v degradovaných, neobhospodařovaných mokřadech v povodí Hraničního potoka. Poníci svou pastvou, tím nejpřirozenějším a nejjednodušším způsobem, udržují o prameniště a luční společenstvo. Cílem projektu je zajistit obnovu degradovaných travnatých biotopů a přispět tak ke zvýšení druhové a stanovištní rozmanitosti. V rámci projektu proběhla obnova historického sadu a výsadba historických bylinkových záhonů.

V dnešní době Štítary již neexistují, ale stále se používá tohoto názvu pro pojmenování stejné oblasti, kde se v současné nachází jen dva rodinné domy a krásenská Útulna. Ta od roku 2021 slouží jako útočiště pro turisty mířící k nejzápadnějšímu bodu republiky, či pro ty, kteří putují po Stezce Českem nebo dálkové trase Via Czechia. Do útulny není zavedena elektřina ani voda. Uvnitř turisté naleznou pouze stůl, lavice a po žebříku přístupné patro, kde mohou ve vlastních spacácích přečkat noc. Obec ji vybudovala jako následný projekt po tom, co z programu RE:Start zdemolovala dva vybydlené panelové domy.

Doprava

Štítary prochází železniční trať 148 (Aš – Hranice v Čechách), a je zde železniční zastávka.

Přes Štítary vede cyklotrasa 2059 z Újezdu do Doubravy.^[1] Je cesta složená převážně z tzv. signálek, silnic, pomocí kterých bylo kontrolováno hraniční pásmo. Z této cesty je možné se také dostat na německé cyklotrasy, například do města Rehau.

Pamětihodnosti

Některé historické prameny také zmiňují štítarský kostel. Byl prý zničen husity, kteří vesnicí prošli, a nechali za sebou jen ruiny. Ašské pověsti také mluví o kostele ve Štítarech, a o legendě o jeho zvonu. Dodnes však nebylo dokázáno, jestli opravdu ve Štítarech kostel stál.
Na území bývalé vesnice roste Štítarský klen. Je to 25 metrů vysoký javor klen (Acer pseudoplatanus) s obvodem kmene 3,15 metrů, který stojí za chatovou osadou Černý Luh přes kolejiště na konci zarostlé, krátké aleje.
Do katastrálního území Štítary u Krásné zasahuje část národní přírodní památky Bystřina – Lužní potok.

Reference

↑ ^a ^b Archivovaná kopie. www.kr-karlovarsky.cz [online]. [cit. 2008-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-06.
↑ Archivovaná kopie. www.uir.cz [online]. [cit. 2017-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-20.

Literatura

Města a městečka západočeského kraje, Jan Pelant (1988)
Obce Ašska v proměnách času, Kolektiv autorů, vydal Domovský spolek okresu Aš, Muzeum Aš (2008)
Historicko-turistický průvodce č. 15, Kolektiv autorů, 2000, vydalo nakladatelství Českého lesa