Římskokatolická církev ve Švédsku

Římskokatolická církev není ve Švédsku příliš rozšířena, čítá asi 95 000 katolíků (cca 1,05 % obyvatel). Většinu z nich tvoří přistěhovalci a Švédové s přistěhovaleckými kořeny (zejména pak Poláci a Chorvati, kteří mají ve velkých městech bohoslužby ve vlastním jazyce). I kněží jsou většinou cizinci - přibližně třetina všech katolických kněží ve Švédsku jsou Poláci. Území státu pokrývá stockholmská diecéze. Švédští biskupové jsou členy Skandinávské biskupské konference.

Historie

Katolická misie ve Švédsku byla oficiálně založena arcibiskupem Ansgarem v Birka roku 829. Prvním křesťanským králem se stal Olof Skötkonung. Ve středověku církev ovlivňovala veřejný život, podílela se na švédské kultuře, vědě a filozofii. Byly zakládány školy, univerzita v Uppsale, nemocnice, kláštery a jiné církevní instituce. Mnozí církevní představitelé se významně projevovali i mimo náboženskou sféru. Švédská reformace začala v 16. století, když roku 1527 král Gustav Vasa zrušil plné společenství s papežským Římem a vyhlásil samostatnost švédské církve. Budoucí král Karel IX. Švédský ovlivnil průběh uppsalské synody v roce 1593 a švédská církev byla definitivně prohlášena za Luterskou státní církev. Vláda rozběhla protikatolický program, který zahrnoval deportace a tresty smrti po švédské katolíky v letech 1599 až 1781. Limitované návštěvy jednotlivých katolíků ze zahraničí byly dekriminalizovány tolerančním zákonem z roku 1781, vydaným Gustavem III. Švédským. Konverze švédských občanů ke katolicismu přestala být trestným činem v roce 1860 a roku 1951 bylo švédským občanům povoleno vystoupit z luterské státní církve. V roce 1977 bylo zrušeno poslední omezení katolických klášterů v zemi.