Čujský trakt v systému ruských federálních silnic (označen červeně)
Čujský trakt (ruskyЧуйский тракт, plným názvem Магистральная федеральная автомобильная дорога М52 «Чуйский тракт») je silnice federálního významu v sibiřské části Ruské federace. Název „Čujský trakt“ je odvozen od řeky Čuji, podél jejíhož toku částečně vede, a od slova „trakt“ (тракт), které v ruštině tradičně označuje dálkovou silnici nebo poštovní cestu.
Historie
Čujský trakt před 1. světovou válkou
Po trase Čujského traktu vedla tzv. Mungalská cesta, dokumentovaná ve starých čínských kronikách. Po této cestě putovaly karavany obchodníků i vojenské oddíly.
Koncem 18. století začali do oblasti Čujské stepi pronikat ruští kupci, kteří zde roku 1801 založili sídlo Koš-Agač a začali zde obchodovat s Mongoly. V letech 1860 až 1890 bylo zvažováno několik variant silnice, která by nahradila starou obchodní cestu. Stavba Čujského traktu pak byla zahájena roku 1901.
Za dob Sovětského svazu na stavbě pracovali za velmi těžkých podmínek především vězni ze sovětských trestních táborů v rámci programu 1. pětiletky. Kvalita silnice se postupně zlepšovala a Čujský trakt byl uveden do provozu 1. ledna 1935
Trasa
Čujský trakt v Čujské stepi, Koš-Agačský okres Republiky Altaj
Do 420. kilometru je povrch silnice asfaltobetonový s šířkou průjezdné části 7 metrů. Následuje štěrkový podklad zpevněný cementem s šířkou průjezdné části 6 metrů. Čujský trakt prochází nížinou, podhůřím a horami. Od Novosibirsku do Bijsku jde podél pravého břehu Obu a protíná Bijsko-čumyšskou vrchovinu. Po vstupu na území Republiky Altaj jde jeho trasa přes horské hřbety Čeginský, Seminský a další.
Literatura
Cleinow, Georg: Neu-Sibirien, Reimar Hobbing (1928), Berlin
