Větší druh čmeláka, matka dorůstá do velikosti 18–20 mm. Podobně jako ostatní čmeláci má silné, hustě chlupaté tělo a nápadné lízací ústrojí. Zbarvení hlavy je černé, hruď skořicově hnědá, zadeček černý zakončený bílým článkem. Samec má hnědé i čelo, temeno a první článek zadečku.
Výskyt
Vyskytuje se téměř po celé Evropě, na jihu spíše v chladnějších polohách a v horách. Preferuje světlé lesy a jejich okraje, žije ale i v parcích, zahradách a sadech, a to i v městských aglomeracích.[1]
Způsob života
Příbytek si na rozdíl od jiných čmeláků buduje vždy v nadzemních patrech vegetace, například v opuštěných ptačích nebo veverčích hnízdech, usadí se i v ptačí budce nebo v hromadách haraburdí na půdách domů. Vytváří početná společenství až o čtyř stech jedincích. Je znám tím, že dělnice hnízdo aktivně brání až do vzdálenosti několika metrů.
Patří do druhové skupiny pollen storers, tzn. že dělnice ukládají pyl a med do zvláštních voskových nádob. Z uskladněných zásob později dělnice krmí larvy podobně, jak to vidíme u včel.[2] Matky se objevují již od března, za rok vytváří obvykle jednu, výjimečně i dvě generace.
Jeho specializovaným hnízdním parazitem je pačmelák norský (Bombus norvegicus).[3]
Odkazy
Reference
↑Druhy čmeláků a pačmeláků v ČR – Čmeláci PLUS [online]. [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
↑PTÁČEK, Vladimír. U nás žijící druhy čmeláků. Včelařství, časopis ČSV. 2013, roč. 66, čís. 4, s. 145. ISSN0042-2924.
↑Pačmeláci a chov čmeláků – Čmeláci PLUS [online]. [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
Literatura
PTÁČEK, Vladimír. U nás žijící druhy čmeláků. Včelařství, časopis ČSV. 2013, roč. 66, čís. 3, s. 110. ISSN0042-2924.
.jpg)
