Popis exempláře čagry černokorunkatého ze Senegalu zpracoval již francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson, který jej zahrnul do své knihy Ornithologie z roku 1760. Brisson použil k pojmenování druhu francouzské La pie-griesche gris du Sénégal a latinské Lanius Senegalensis cinereus.[3] Brissonovo latinské jméno nicméně není v souladu s pravidly pro binomická jména a Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu (ICZN) jej proto neuznává.[4]
Když v roce 1766 švédský přírodovědec Carl Linné publikoval 12. vydání Systema Naturae, zahrnul do něj i 240 druhů, které byly původně popsány Brissonem.[4] Jedním z těchto druhů byl právě i čagra černokorunkatý. Linné vedle krátkého popisu zahrnul do publikace i binomické jméno Lanius senegalus s odkazem na Brissonovo dílo.[5] Moderní taxonomie druh řadí do rodu Tchagra, který vytyčil francouzský přírodovědec René Lesson v roce 1831.[6] Rozeznává se 9 poddruhů.[7]
Výskyt
Většina populace se nachází v Africe na sever nebo na jih od Sahary. Areál výskytu však částečně zasahuje i do jihozápadního Arábie (Jemen a Omán).[8]
Jedná se o středě velkého čagru o velikosti kolem 20–23 cm. Podkladová barva hlavy je bílá až žlutohnědá. Korunka, čelo a šíje jsou černé až černomodré. Od zobáku přes oko až k ušním otvorům se táhne tmavý proužek. Hřbet je hnědý, křídla jsou kaštanová, ocas černý s bílým zakončením. Brada a hrdlo jsou krémové až šedobílé, zbytek spodiny je světle šedý až bílý. Zobák je černý, nohy šedé, duhovky šedé.[8]
Biologie
Vyskytuje se samostatně nebo v páru. Typicky se zdržuje na zemi nebo nízko při zemi. Stanoviště druhu tvoří otevřené travnaté plochy s keři, stromy a houštinami. Lesům se vyhýbá.[9] Živí se členovci, hmyzem a jejich larvami, občas sezobne i menšího obratlovce (pulce, plazy včetně hadů, stromové žáby), pavouka, červa nebo menší ovoce.[8]
Zpěv čagry černokorunkatého
Hlasový projev samce zahrnuje sérii energických, dalece se nesoucích melancholických hvizdů, kterými se ozývá z letu i z bidla. Samice se ozývá prostým trrrrrrrrrrr. K dalším zvukům vydávaným čagrou černokorunkatým patří různé výbušné a vrčící zvuky jako tok-tok-tok-tok.[9]
Doba hnízdění závisí na lokaci a v některých oblasti s vhodným podnebím (Keňa aj.) se může rozmnožovat po celý rok. Samec se zdržuje na teritoriu po celý rok, které brání proti ostatním samcům téhož druhu a láká na něj samice pomocí nápadných letů i častých vokálních projevů. Jakmile se samice nechá zlákat samcovým chováním, postaví si spolu mělké hnízdo šálkovitého tvaru z rostlinného materiálu. Vystélku tvoří stonky trávy spolu s jemnými kořínky. Hnízdo bývá umístěno pouze 2, maximálně 6 metrů nad zemí ve větvení stromu. Snůšku tvoří 1–4, nejčastěji 2–3 vejce. Inkubují oba partneři, více samice. Po 12–15 dnech sezení se líhnou ptáčata. K výletu z hnízda dochází ve věku 14–16 dní, ptáčata však zůstávají v blízkosti rodičů po několik dalších měsíců.[10]
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 236.
↑BRISSON, Mathurin Jacques. Ornithologie, ou, Méthode contenant la division des oiseaux en ordres, sections, genres, especes & leurs variétés. Paris: Jean-Baptiste Bauche, 1760. Dostupné online. S. 167–169, Plate 17 fig 1. (French, Latin) The two stars (**) at the start of the section indicates that Brisson based his description on the examination of a specimen.
↑ abALLEN, J.A. Collation of Brisson's genera of birds with those of Linnaeus. Bulletin of the American Museum of Natural History. 1910, roč. 28, s. 317–335. Dostupné online. (anglicky)
↑LINNAEUS, Carl. Systema naturae : per regna tria natura, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. 12. vyd. Holmiae (Stockholm): Laurentii Salvii, 1766. Dostupné online. S. 137. (Latin)
↑LESSON, René. Traité d'Ornithologie, ou Tableau Méthodique. Paris: F.G. Levrault, 1831. Dostupné online. S. 373. (French)
↑ Batises, bushshrikes, boatbills, vangas (sensu lato). www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-04-21]. Dostupné online.
↑ abcHARRIS, Tony; FRANKLIN, Kim. Shrikes & Bush-Strikes. London: Christopher Helm, 2000. (Helm Identification Guides). ISBN978-1-4081-3525-9. S. 273–275. (anglicky)
↑ abBORROW, Nik; DEMEY, Ron. Birds of Ghana. London: Helm - Bloomsbury Publishing, 2022. (Helm Field Guides). ISBN978-1-4729-8768-6. (anglicky)
↑DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Bush-shrikes to Old World Sparrows. Barcelona: Lynx Editions, 2009. (Handbook of the Birds of the World; sv. 14). ISBN978-84-96553-50-7. S. 92–93. (anglicky)
HARRIS, Tony; FRANKLIN, Kim. Shrikes & Bush-Strikes. London: Christopher Helm, 2000. (Helm Identification Guides). ISBN978-1-4081-3525-9. S. 273–275. (anglicky)
DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Bush-shrikes to Old World Sparrows. Barcelona: Lynx Editions, 2009. (Handbook of the Birds of the World; sv. 14). ISBN978-84-96553-50-7. S. 92–93. (anglicky)
.jpg)
