Úmluva o rozšíření území Hongkongu

Úmluva o rozšíření území Hongkongu
Druhá Pekingská smlouva
TémaVrácení Hongkongu Číně
Data
Uzavřeno9.6.1898
Expirace1.7.1997

Úmluva o rozšíření území Hongkongu (tradiční čínština: 中英展拓香港界址專條, zjednodušená čínština: 中英展拓香港界址专条) jinak též známá jako Druhá pekingská smlouva byla smlouva o pronájmu území, podepsaná mezi říší Čching a Spojeným královstvím v Pekingu dne 9. června 1898. Spojené království si prostřednictvím této smlouvy bezplatně pronajalo území Nových teritorií včetně 235 ostrovů na 99 let.[1][2]

Historie

Pozadí

Tmavě modře ostrov Hongkong, získaný Británií v roce 1842 úmlouvou z Nankingu. Světle modře poloostrov Kau-lung, Brity získaný v roce 1860 První Pekingskou smlouvou. A šedě území Nových teritorií, pronajatých úmluvou o rozšíření Hongkongu.

Po porážce Číny v první čínsko-japonské válce (1894-1895), si německá vláda vynutila u říše Čching devadesáti devítiletý pronájem koncese v zátoce Ťiao-čou pro svou lodní čerpací stanici. Tím byla zahájena řada podobných nájemních smluv s dalšími evropskými mocnostmi, jako např:

Převzetí Hongkongu Británií

Ostrov Hongkong a přiléhající ostrov Ja-li čou získalo Spojené království do svého vlastnictví 29. srpna 1842 uzavřením Nankingské smlouvy, po výhře v první opiové válce (1839–1842). Poloostrov Kau-lung Čína postoupila 18. října 1860, po prohře v Druhé opiové válce (1856–1860), První smlouvou z Pekingu. A území Nových teritorií pronajala Čína Británii v 1898. V roce 1984 se Británie smluvně zavázala, že po vypršení smlouvy o pronájmu, vrátí celý Hongkong Číně. Tak se i stalo o půlnoci 30. června 1997, kdy zanikla korunní kolonie Britský Hongkong.[3]

Podmínky smlouvy

Podle smlouvy byla území na sever od dnešní ulice Boundary Street a jižně od řeky Sham Chun včetně přiléhajících ostrovů, pronajata Spojenému království na 99 let bez Čínského nároku na nájemné. Z tohoto území bylo vyňato Kaulungské opevněné město, které zůstalo pod správou Číny.[4]

Následky a konec smlouvy

Část půdy Nových teritorií zůstává nezastavěná a nachází se na ní prakticky veškerá zbývající zemědělská půda v Hongkongu. Protože se však městské čtvrti od 50. let 20. století přelidňovali, započal rozvoj satelitních měst v Nových teritoriích a to do takové míry, že v nich nyní žije mírná nadpolovina obyvatel.[5] Z tohoto důvodu nebylo možné vrátit pouze pronajatou oblast Nových teritorií, protože by došlo k rozdělení Hongkongu na dvě části. Číňané také začali tlačit na Brity, aby vrátili Hongkong celý, protože již neakceptují tzv. nerovné smlouvy, které jim vnutily koloniální mocnosti.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Convention for the Extension of Hong Kong Territory na anglické Wikipedii a History of Hong Kong na anglické Wikipedii.

  1. ↑ A Century of Resilient Tradition: Exhibition of the Republic of China's Diplomatic Archives Lessons of History [online]. National Palace Museum [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ Lease of the New Territories [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ GHAI, Yash P. Hong Kong's New Constitutional Order: The Resumption of Chinese Sovereignty and the Basic Law. [s.l.]: Hong Kong University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 962-209-463-5. 
  4. ↑ Timeline [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z [www.hkjournal.org/timeline/timeline1800s.html originálu]. 
  5. ↑ 2011 Population Census - Fact Sheet for New Territories [online]. [cit. 2023-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!