Úmluva o pracovních podmínkách (hotely a restaurace) z roku 1991, oficiálně Úmluva o pracovních podmínkách v hotelích, restauracích a podobných zařízeních, je úmluvou Mezinárodní organizace práce přijatou v roce 1991 během 78. mezinárodní konference práce.
Stanovuje standardy pro práci v hotelech a restauracích. Podle úmluvy mají pracovníci právo na „přiměřenou běžnou pracovní dobu“ a „minimální denní a týdenní doby odpočinku“, náhradu (časovou nebo finanční) za práci o svátcích. Dále by měla být v pravidelných intervalech vyplácena základní odměna bez ohledu na spropitné.[1]
Ratifikace
K říjnu 2023 bylo smluvní stranou úmluvy 16 zemí: Barbados, Dominikánská republika, Fidži, Guyana, Irák, Irsko, Kypr, Libanon, Lucembursko, Mexiko, Německo, Nizozemsko (pro Curaçao, Sint Maarten a karibské Nizozemsko ), Rakousko, Španělsko, Švýcarsko a Uruguay.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Working Conditions (Hotels and Restaurants) Convention, 1991 na anglické Wikipedii.
- ↑ Convention C172 - Working Conditions (Hotels and Restaurants) Convention, 1991 (No. 172). www.ilo.org [online]. [cit. 2022-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Ratifications of ILO conventions: Ratifications by Convention. www.ilo.org [online]. [cit. 2022-06-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
.svg)
