PROFILBARU.COM

Základní poledník nebo též nultý poledník (anglicky prime meridian) je poledník, od kterého se počítá zeměpisná délka. Prochází Královskou observatoří v Greenwichi v Anglii (dnes jižní předměstí Londýna), podle toho se nazývá též Greenwichský poledník. K jeho definici byl použit Airyho pasážník Greenwichské hvězdárny.

Historie základního poledníku

Od počátků astronomie bylo její důležitou aplikací měření času a využití nebeských těles pro navigaci. Pravý sluneční čas je v každém místě svázán s místním poledníkem. Zavedení jednotného času na větším území proto nutně souvisí se stanovením významného poledníku.

Staré systémy

Dříve se jako základní poledník používal zejména ostrov El Hierro (součást Kanárských ostrovů), v české literatuře označovaný jako ferrský poledník, který byl definován jako bod 20° na západ od Paříže (ve skutečnosti 20°23'9"; tj. 18°08'51" západně od Greenwiche). Další užívané základní poledníky byly v Kodani, Paříži (2°20'14" východně od Greenwiche), Petrohradě (Pulkovský poledník procházející hvězdárnou Pulkovo, 30°19'42,09" východně od Greenwiche), Římě (12°27'08,04" východně od Greenwiche), Jeruzalémě, Pise či Philadelphii.

Historicky vzniklo mnoho úředních časů a mnoho s nimi svázaných poledníků, k takovým patří například i pražský a bratislavský poledník. Rovněž každá koloniální mocnost si zvolila svůj systém souřadnic s vlastním základním poledníkem pro účely navigace. Vývoj techniky a dopravy si koncem 19. století vynutil přijetí jednotného systému měření času a zeměpisné délky.

Mezinárodní meridiánová konference

Poledník, který je základní v dnešním systému používán, byl určen na zvláštní konferenci (International Meridian Conference) pořádané v říjnu 1884 ve Washingtonu, na které se sešlo 41 delegátů z 25 zemí.

Na konferenci byly přijaty tyto základní principy:

Bylo by vhodné přijmout jeden světový poledník a nahradit tak všechny dosud existující.
Poledník procházející hlavním pasážníkem na Greenwichské hvězdárně by měl být stanoven jako „počáteční poledník“.
Všechny zeměpisné délky v rozmezí 180° na východ i na západ by měly být počítány od tohoto poledníku.
Všechny země by měly přijmout univerzální den.
Za univerzální den by měl být stanoven střední sluneční den, který začíná o půlnoci středního slunečního času v Greenwichi a má 24 hodiny.
Nautický a astronomický den by všude měly začínat o střední půlnoci.
Měly by být podporovány všechny technické studie regulující a rozšiřující používání desítkového systému na dělení času a prostoru.

Rezoluce č. 2, zavádějící základní poledník v Greenwichi, prošla hlasováním v poměru 22:1. Santo Domingo (nyní Dominikánská republika) hlasovalo proti, Francie a Brazílie se zdržely. Francie nepřijala tento systém až do roku 1911.

Na protější straně Země oproti nultému poledníku se nachází mezinárodní datová hranice.

Světový čas

Vzhledem k jemným pohybům zemské kůry by definování souřadného systému polohou pasážníku bylo dlouhodobě problematické. V současnosti se proto k zafixování zeměpisných souřadnic používá jiné metody. Základní souřadnicí, která v definici vystupuje, je čas UTC (Universal Time Coordinate), který je s korekcí na nerovnoměrnost zemské rotace vztažen k času TAI. Čas TAI udržuje soubor atomových hodin. Prostorové souřadnice pak vzhledem k času určuje standard International Terrestrial Reference System. Tak se získá vztažná soustava která je v SI jednotkách a se středem v těžišti Země. Praktickou realizací standardu je International Terrestrial Reference Frame, což je soustava bodů s co nejpřesněji určenými souřadnicemi vzhledem k ITRS. K měření se používají dráhy družic a systém nebeských souřadnic, navázaný ke vzdáleným kvasarům. Význačný poledník tohoto systému, International Reference Meridian, je od Airyho poledníku posunutý o 102 metrů východně^[1] (V Greenwichi. Rozdíl se s časem mění). Vztah IRM a Greenwichského základního poledníku co se „definičnosti“ týče je dosti komplikovaný. Nesporné naopak je, že základní poledník má výrazně větší historický význam, ale pro praktické účely je dnes důležitější IRM.

Při popisu jiných nebeských těles se používají obdobně libovolně definované základní poledníky. Např. základní poledník Měsíce leží přesně uprostřed jeho přivrácené strany. Nultý poledník na Marsu prochází kráterem Airy-0.