Zastoupení členem domácnosti představuje způsob ochrany oprávněných zájmů zletilé osoby s duševní poruchou při jednání s fyzickými, právnickými osobami a orgány veřejné moci. Tuto osobu může podle § 49–54 občanského zákoníku zastupovat se souhlasem soudu její potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner, nebo osoba, která před vznikem zastoupení žila se zastoupeným ve společné domácnosti nejméně tři roky.
Zástupce musí dát zastoupenému najevo, že ho chce zastupovat, a srozumitelně mu vysvětlit povahu a následky zastoupení. Zastoupení však vzniká až schválením soudem. Soud je při svém rozhodování povinen vyvinout nezbytné úsilí ke zjištění názoru zastoupeného.
Zástupce je oprávněn zastupovat zastoupeného v obvyklých záležitostech (mezi tyto nepatří udělení souhlasu k zásahu do duševní nebo tělesné integrity, který by měl trvalé následky) a nakládat s jeho příjmy v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých záležitostí.
Mezi povinnosti zástupce patří:
Podle § 54 občanského zákoníku zaniká zastoupení v následujících případech:
Pokud je uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování, zanikne zastoupení účinností smlouvy v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.