Wang Č’ (čínsky pchin-jinem Wāng Zhí, znaky 汪直; ?–1487) byl eunuch zaujímající v 70. letech 15. století významné postavení v palácové administrativě Čcheng-chuy, císaře mingské Číny.
Život
Wang Č’ byl jeden z jaoských zajatců získaných mingskou armádou během bojů v jihozápadních provinciích v 60. letech 15. století. Dostal se mezi služebníky paní Wan, oblíbenkyně císaře Čcheng-chuy, zastával však jen nevýznamné posty, dokud do Čcheng-chua počátkem roku 1477 nepostavil do čela Západního křídla (Si-čchang), útvaru tajné policie.[1]
| Západní křídlo bylo založeno prvního měsíce roku 1477.[2] Jeho prvním případem byla kauza čarodějnictví v paláci.[3] Doplňovalo již desetiletí existující eunušskou tajnou policii zvanou podle svého sídla Východní křídlo. V důsledku tvrdosti Wang Č’a záhy v obávanosti a špatné pověsti předstihlo svého staršího konkurenta.[1]
|
|
|
Jako ředitel Západního křídla proslul nemilosrdností a arogancí svou i svých podřízených neberoucích ohledy na sebevýše postavené úředníky či poddané. Urazil některé vlivné politiky, např. ministra vojenství Siang Čunga. Kvůli zatýkání a mučení nevinných se stal terčem opakovaných stížností a požadavků na zrušení jeho úřadu.[3] Pod jejich tlakem císař roku 1477 akce Západního křídla pozastavil, ale jen nakrátko.[4] Naopak kariéra úředníků požadujících jeho odvolání (zmíněný Siang Čung a velký sekretář Šang Lu) skončila.[5] Poté několik let šířil strach mezi elitou metropole.[6]
Od dětství se zajímal o vojenství a roku 1479 se k němu dostal, když byl pověřen inspekcí pohraničních vojsk severně od Pekingu. Roku 1481 porazil Mongoly u Süan-fu, za což byl vyznamenán a vyslán do Ta-tchungu.[4] Rok 1482 tak strávil vesměs mimo Peking. Císař Čcheng-chua k němu v jeho nepřítomnosti ochladl a poté, co byl zkritizován svým konkurentem z Východního křídla, byl roku 1483 přeložen do Nankingu.[6] Zde dožil bez dalších trestů.[4]
Reference
- ↑ a b MOTE, Frederick W. The Ch'eng-hua and Hung-chih reigns, 1465—1505. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Mote (1998)]. ISBN 0521243327. S. 343–402, na s. 349. (anglicky)
- ↑ TSAI, Shih-shan Henry. Eunuchs in the Ming Dynasty. New York: State University of New York Press, 1996. 290 s. (SUNY series in Chinese local studies). Dostupné online. ISBN 0791426874. S. 114. (anglicky) [Dále jen Tsai].
- ↑ a b Tsai, s. 115.
- ↑ a b c Tsai, s. 116.
- ↑ GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. Heslo Chu Chien-shen, s. 301. (anglicky) [Dále jen Goodrich].
- ↑ a b Mote (1998), s. 350.
