PROFILBARU.COM

Václav Wolf
Amplissimus Dominus; Václav Wolf
	Čestný kanovník Kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně; Děkan KTF UK (1990-1997)
	Václav Wolf na přednášce „Buddha nebo Kristus?“ (4. 11. 2008)
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Metropole	Praha
Arcidiecéze	pražská
Uveden do úřadu	15. ledna 2012
Nástupce	Jaroslav V. Polc
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	26. června 1960
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	děkan Kolegiální kapituly Všech svatých; na Pražském hradě (1987–2010); děkan KTF UK (1990–1997); vyučující systematické teologie; na KTF UK (1990-2002);
Zúčastnil se	Návštěvy papeže Jana Pavla II. v Československu (1990); Návštěvy papeže Jana Pavla II. v Hradci Králové (1997);
Osobní údaje
Datum narození	1. března 1937
Místo narození	Praha, Československo
Datum úmrtí	25. dubna 2019 (ve věku 82 let)
Národnost	česká
Povolání	Římskokatolický duchovní
Vzdělání	Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Litoměřicích
Alma mater	Katolická teologická fakulta UK
Známý díky	Spory o vedení fakulty (1997)
	multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. ThDr. Václav Wolf (1. března 1937 Praha – 25. dubna 2019^[1]) byl český římskokatolický kněz a teolog. V letech 1990–1997 byl děkanem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (KTF UK). Širší veřejnosti byl známý kvůli sporům o způsob vedení fakulty a o platnost jeho třetí volby na podzim 1997, která byla nakonec vetována kardinálem Miloslavem Vlkem.^[2]

Život

Středoškolské vzdělání získal na střední všeobecně vzdělávací škole, kterou zakončil maturitou v roce 1955. Se studiem pokračoval na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, kterou dokončil v roce 1960. Na kněze byl vysvěcen 26. června 1960, poté působil v duchovenské službě na území Pražské arcidiecéze. Doktorát z teologie získal po předložení disertační práce na CMBF s názvem Čas – významný činitel v soudobé křesťanské teologii, a promován byl 13. června 1966. 15. dubna 1967 byl jmenován na CMBF asistentem při katedře biblických studií. Po habilitačním bienniu na Univerzitě Jana Gutenberga v Mohuči v letech 1968–1969 a předložení spisu Die Unsterblichkeit der Seele in der aktuellen theologisch-philosophischen Diskussion získal veniam docendi pro obor filosofické propedeutiky a dogmatické teologie. Po habilitačním řízení na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích dne 16. června 1970 se stala habilitace rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 22. října 1971 platnou na území ČSSR. Byl jmenován docentem filosofie a speciální dogmatiky. Následně vyvíjel pedagogickou činnost: přednášky filosofie v letech 1970–1972 a přednášel dogmatickou teologii v letech 1969–1977. Jeho působení na CMBF bylo ukončeno 31. prosince 1977. Poté odešel do pastorace. V letech 1979–1989 byl v duchovenské službě v Praze ve farnosti Hostivař.^[3]

2. ledna 1990 byl jmenován „na návrh kancléře Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích“ vedoucím katedry pro obor věrouky, s účinností od 1. ledna 1990. Dne 6. ledna 1990 byl jmenován na KTF UK profesorem pro obor věrouky a děkanem, obojí s účinností od 1. ledna 1990. 25. května 1990 byl jmenován vedoucím katedry systematické teologie a přijat do pracovního poměru jako profesor pro obor filosofie a speciální dogmatiky. V letech 1990–1997 byl na KTF UK děkanem. Wolf brzy z fakulty propustil nové členy (Oto Mádr, Tomáš Halík aj.) a pod jeho vedením se fakulta snažila nic na výuce neměnit. Velký kancléř a liberálně smýšlející teologové však způsob vedení fakulty kritizovali jako uzavřenost světu, jednostranný pohled výuky (konzervativní).^[4] Propuštěný pedagog fakulty Ivan Odilo Štampach napsal, že „vedení je složené z StBáků“, což se ovšem Václava Wolfa netýkalo.

Z těchto a dalších deklarovaných důvodů (problematické přijímací řízení, slabá publikační činnost učitelů, blokování studia laiků atd.) vetoval arcibiskup Vlk jako kancléř univerzity už druhou volbu Václava Wolfa v roce 1994, po setkání s vedením KTF UK, které slíbilo medostatky odstranit, je však odvolal. Když Wolfovi končil druhý mandát, dal 28. 3. 1998 upravit statut fakulty tak, aby mohl být zvolen potřetí, úpravu však ani arcibiskup, ani Senát UK neschválil. Když se Wolf nechal potřetí zvolit děkanem, v rozporu se zákonem i statuty univerzity, kardinál Vlk volbu vetoval^[5] a rektor UK ji nepotvrdil.^[6] a vedení fakulty se na nějakou dobu ujal Jaroslav V. Polc. Wolf zde zůstal zaměstnán jako vedoucí katedry systematické teologie. Kvůli sporům s arcibiskupem byl 8. února 2002 odvolán i z funkce vedoucího této katedry. 6. května 2002 mu následně kardinál Miloslav Vlk z úřadu velkého kancléře fakulty odebral kanonickou misi. Dále trval jeho pracovní poměr na KTF UK bez pověření výukou, a to až do ukončení pracovního poměru 31. prosince 2003. Následně uzavřel pracovní poměr v Ústavu dějin UK a Archivu UK.

Od roku 1987 byl děkanem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském a správcem tohoto chrámu do listopadu 2004. Václav Wolf byl s platností od 1. ledna 2005 ustanoven výpomocným duchovním farnosti kostela sv. Prokopa v Praze na Žižkově. 15. ledna 2012 se stal čestným kanovníkem Kolegiální kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně.

Zajímavosti

Wolf byl přítelem českého novináře a publicisty Ferdinanda Peroutky, jr., kterého s ním spojila mj. i skutečnost, že Wolf měl podíl na obrácení jeho tetičky, kterou pak následně i přijal zpět do katolické církve.^[7]

Bibliografie

1966 Biblický čas a teorie zpřítomnění
1969 Unsterblichkeit der Seele („Nesmrtelnost duše“, Mainz)
2003 Lidská identita v proměnách. Základy filosoficko-teologické antropologie, Olomouc: Matice cyrilometodějská 2004. 179 s.
2004 Syntéza víry, Olomouc: Matice cyrilometodějská 2003. 197 s.
2005 Neposkvrněné početí Panny Marie v průběhu historie, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005. 95 s.
2006 Psychologie Kristovy osobnosti: historie sporů o niternost Ježíše Nazaretského, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2006. 127 s.
2009 Svátosti v pohledu českého baroka, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2009. 120 s.
2013 Úvodem k islámskému myšlení, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2013.
2014 Buddhismus v katolické perspektivě, Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2014, 161 s.

Časopisecké studie, zejména: Via, Duchovní pastýř. Příspěvky ve sbornících.

Pedagogická činnost v přehledu

1966 doktorát z teologie
1967 odborný asistent na CMBF v Litoměřicích
1968 habilitován na univerzitě v Mohuči
1971–1977 docent filosofie a dogmatiky na CMBF
1990 jmenován řádným profesorem dogmatické teologie
1990–1997 děkan KTF UK
2003 (duben–prosinec) v rámci tvůrčího volna vědecký pracovník na Pontificia Università Gregoriana a na Pontificia Università della Santa Croce (Řím)
2004 Výzkumné centrum pro dějiny vědy; výuka antropologie na FF UK

Ostatní

1977–1979 z politických důvodů bez zaměstnání
Členství v mnoha mezinárodních teologických společnostech.
V době, kdy působil na CMBF v Litoměřicích, se jej opakovaně a vždy neúspěšně pokoušela získat pro spolupráci StB.

Odkazy

Reference

↑ Christnet.eu: Zemřel bývalý děkan KTF Václav Wolf
↑ Text veta
↑ Martin Vaňáč: Svérázný Wolf oslavil 75. narozeniny na Getsemany.cz
↑ Ferdinand Peroutka,jr.: „Operace zdravých nemocných“, Blogy ČT24. Dostupné online.
↑ Veto kardinála Vlka z roku 1998
↑ https://www.getsemany.cz/book/export/html/2914
↑ Ferdinand Peroutka,jr.: Náš pan farář a obrácená tetička, Blogy ČT 24. Dostupné online.

Literatura

HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 173–174.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 748.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 533.