|
Volby do parlamentu Československé republiky 1920
| Volby do parlamentu Československé republiky 1920 |
|---|
| Stát | Československo Československo |
|---|
| Druh voleb | parlamentní |
|---|
| Volební termín | 18. a 25. dubna 1920 |
|---|
| Následující volby | 1925 |
|---|
| Počet kandidátů | 22 (do Poslanecké sněmovny) |
|---|
| Výsledky |
|---|
Celkem 281 poslanců v Poslanecké sněmovně
k většině třeba 141
![]() |
Volby do parlamentu Československé republiky 1920 se konaly v dubnu 1920, přičemž volby do poslanecké sněmovny se odehrály v neděli 18. dubna 1920[1] a volby do senátu 25. dubna 1920.[2] Volby se nekonaly na Tešínsku, Vitorazsku, Hlučínsku, Valticku a v Podkarpatské Rusi.[3]
Volební systém
První ústava samostatného Československa z roku 1920, přijata ještě Revolučním národním shromážděním, předepisovala dvoukomorový parlament, složený z dolní komory - Poslanecké sněmovny - která čítá 300 poslanců, a z horní komory - Senátu - se 150 senátory. Samotné volby v roce 1920 byly podrobněji upraveny pozdějším volebním zákonem z téhož roku.
Do Poslanecké sněmovny i do Senátu se volilo shodně po volebních krajích, v případě dolní komory jich bylo 23, horní se volila po 11 krajích. V každém kraji byly mandáty v rámci I. skrutinia rozděleny poměrným způsobem, za pomocí Hareovy kvóty a bez jakékoliv uzavírací klauzule.
Mandáty nepřerozdělené v I. skrutiniu byly přerozděleny v celorepublikovém II. a případně III. skrutiniu, na rozdíl od I. skrutinia za pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty. Mandáty v dalších skrutiniích se rozdělovaly pouze mezi strany, které získaly alespoň jeden mandát v I. skrutiniu nebo získaly alespoň v jednom volebním kraji nejméně 20 000 hlasů.
Poslanecká sněmovna
Poslanci do Poslanecké sněmovny byli voleni na 6 let. Kandidátem mohl být každý občan Československa starší 30 let, volit mohl každý občan starší 21 let.
Z celkově předepsaných 300 poslanců bylo voleno pouze 281. Shodně po 9 mandátech bylo rezervováno pro Těšínsko a Podkarpatskou Rus a jeden mandát byl ponechán pro Hlučínsko. Volby na Podkarpatské Rusi proběhly dodatečně až v roce 1924, na Těšínsku dokonce vůbec.
Původní zákon též počítal se 4 mandáty pro československé legionáře. Kvůli problémům se sestavováním legionářských seznamů byly tyto volby postupně odkládány až na 5. června 1921. Kandidátní listina byla podána jenom jedna, a to ta samotné Československé obce legionářské.
Senát
Členem Senátu mohl být zvolen každý československý občan starší než 40 let, a to na osmiletý mandát. Aktivní volební právo příslušelo československým občanům starším 26 let.[4][5][6]
Průběh voleb
Šlo o první volby do Národního shromáždění republiky Československé po vzniku ČSR.
Cesta k volbám
V první polovině roku 1920 vládla Československu takzvaná rudozelená koalice (vláda socialistických stran a agrárníků – první vláda Vlastimila Tusara), která vznikla na základě výsledků obecních voleb z roku 1919, ve kterých v českých zemích uspěly právě tyto dva politické proudy. Československo procházelo rychlou stabilizací, územní i ústavní (ústava ČSR byla přijata v únoru 1920). Zároveň ale opadal étos října 1918 a politická scéna se stále více polarizovala. V kampani hrály velkou roli spory okolo pozemkové reformy, naopak (dočasně) ustupovalo česko-slovenské napětí, protože Slovenská ľudová strana (pozdější Hlinkova strana) nyní kandidovala v rámci celostátní kandidátní listiny ČSL a podobně postupovali i slovenští agrárníci (Slovenská národní a rolnická strana byla spojencem kandidátky agrárníků), sociální demokraté a představitelé dalších politických proudů.[7]
Výraznou změnou v rámci voleb byla zásadní změna volebního systému. Šlo o první parlamentní volby na území Československa (a jedny z prvních na světě), kdy volební právo měly i ženy.[4] Původní většinový volební systém z dob Rakouska-Uherska byl rovněž nahrazen poměrným systémem, který umožňoval snadnější kandidaturu menším stavovským, etnickým a ideologickým formacím. Zároveň šlo o první parlamentní volby od vzniku Československa, jichž se mohli účastnit i příslušníci menšinových národů. Volby se ovšem nekonaly na územích, kde se měl ještě konat plebiscit o jejich připojení k Československu, což byly Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, a území na Oravě a Spiši. Volby se také nekonaly z důvodu složité bezpečnostní situace na Podkarpatské Rusi, dodatečné volby zde proběhly až v březnu 1924 (volby do parlamentu Československé republiky na Podkarpatské Rusi 1924).[7]
Dominantním rysem voleb bylo rostoucí štěpení v řadách sociálně demokratických stran. Českoslovenští sociální demokraté měli své radikální marxistické levicové křídlo a podobnou situaci zažívala i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR (v ní navíc fakt, že strana nebyla součástí vládní koalice vedl k silnějším prvkům sociálního radikalismu) a Maďarsko-německá sociálně demokratická strana na východě státu. Tyto strany tak kromě volebního boje sváděly vnitřní politické boje jednotlivých křídel.[8]
Dopady voleb
Ve volbách byli zvoleni poslanci a senátoři Národního shromáždění (celkem 423 z ústavou předepsaných 450 – Podkarpatská Rus ještě nevolila a v parlamentu byla rezervována místa pro dodatečnou kooptaci legionářů[2][9]). Předsedou poslanecké sněmovny se stal sociální demokrat František Tomášek, v čele horní komory usedl agrárník Cyril Horáček. Během několika týdnů ho ovšem nahradil agrárník Karel Prášek, a v roce 1924 pak za agrární stranu tento post obsadil Václav Donát.[10] První týdny jednání parlamentu byla provedena volba prezidenta republiky (T. G. Masaryk) a probíhaly ostré projevy německých poslanců, kteří deklarovali, že vstupem do parlamentu neuznávají vznik Československa v jeho hranicích.
Volby jednoznačně vyhrála československá sociální demokracie (v českých zemích 33,4 % hlasů etnicky českých voličů, na Slovensku přes půl milionů hlasů a jasná výhra nad katolickou Slovenskou ľudovou stranou) a Československá strana socialistická (pozdější národní socialisté), která byla ovšem stranou s dominantní pozicí v českých zemích a minimální podporou na Slovensku. Kromě toho se do parlamentu dostala i menší levicová formace Socialistická strana československého lidu pracujícího, kterou založil František Modráček. Celkem socialistické strany získaly 50,57 % hlasů etnicky českých a slovenských voličů. Mezi občanskými stranami si své pozice udrželi agrárníci (mírné ztráty v českých zemích ale výrazné zisky na Slovensku, kde se stala druhou nejsilnější politickou silou). Naopak nevýrazné byly výsledky, které si připsala Československá národní demokracie (mírně posílení v Čechách, stagnace na Moravě, minimální pozice na Slovensku) a jen skromný přírůstek hlasů ve srovnání s komunálními volbami roku 1919 zaznamenali lidovci. Analogické procesy se odehrávaly i v řadách etnicky německých voličů. Německá sociální demokracie získala 43,5 % jejich hlasů a v českých zemích se stala po československé sociální demokracii druhou nejsilnější stranou. Výrazný nárůst zaznamenal také Německý svaz zemědělců jako platforma německého agrárního hnutí.[11]
Rozhodné vítězství sociální demokracie umožnilo Vlastimilovi Tusarovi zůstat v čele vlády (druhá vláda Vlastimila Tusara), která zůstávala koalicí československých socialistických a agrárních sil. Varianty široké pravolevé koalice nebo česko-německé socialisticko-agrárnické koalice neprošly. Tusar navíc získal i post ministerstva národní obrany. Kvůli rostoucímu rozkolu v sociální demokracii (z jejího levého křídla vznikla brzy nato Komunistická strana Československa) ale po půl roce poté vláda padla a byla vystřídána úřednickým kabinetem.[1]
Výsledky voleb
Podíl hlasů
| Strany s více než 200 000 hlasy |
|---|
| strana |
|
|
|
% |
| ČSDSD |
|
25,7 |
| ČSL+SĽS |
|
11,3 |
| DSAP |
|
11,1 |
| RSČV |
|
9,7 |
| ČSS |
|
8,1 |
| ČsND |
|
6,3 |
| DNP+DNSAP |
|
5,3 |
| SNaRS |
|
3,9 |
| BdL |
|
3,9 |
| DCV |
|
3,0 |
|
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny
|
| Strana
|
Hlasy
|
Poslanci
|
| Abs.
|
%
|
Abs.
|
%
|
[12]±
|
|
|
Československá sociálně demokratická strana dělnická |
1,590,520 |
25.7 |
[13]74 |
26.3 |
21▲
|
|
|
Československá strana lidová
|
699,728
|
11.3
|
21 |
7.5 |
3▼
|
|
|
Slovenská ľudová strana
|
12 |
4.3 |
12▲
|
|
|
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR |
689,589 |
11.1 |
31 |
11.0 |
31▲
|
|
|
Republikánská strana československého venkova |
603,618 |
9.7 |
28 |
10.0 |
27▼
|
|
|
Československá strana socialistická |
500,821 |
8.1 |
24 |
8.5 |
11▼
|
|
|
Československá národní demokracie |
387,552 |
6.3 |
19 |
6.8 |
27▼
|
|
|
Německá nacionální strana
|
328,735
|
5.3
|
12 |
4.3 |
12▲
|
|
|
Německá národně socialistická strana dělnická
|
3 |
1.1 |
3▲
|
|
|
Slovenská národní a rolnická strana |
242,045 |
3.9 |
12 |
4.3 |
12▲
|
|
|
Německý svaz zemědělců |
241,747 |
3.9 |
11 |
3.9 |
11▲
|
|
|
Německá křesťansko sociální strana lidová |
212,913 |
3.0 |
10 |
3.6 |
10▲
|
|
|
Maďarsko-německá křesťansko-sociální strana |
139,355 |
2.2 |
5 |
1.8 |
5▲
|
|
|
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová |
122,813 |
2.0 |
6 |
2.1 |
6▲
|
|
|
Maďarsko-německá sociálně demokratická strana |
108,546 |
1.8 |
4 |
1.4 |
4▲
|
|
|
Německá strana svobodomyslná |
105,449 |
1.7 |
5 |
1.8 |
5▲
|
|
|
Sdružené židovské strany |
79,714 |
1.3 |
0 |
– |
0▬
|
|
|
Socialistická strana československého lidu pracujícího |
58,580 |
0.9 |
3 |
1.1 |
3▲
|
|
|
Strana malorolníků, domkářů a živnostníků Republiky Československé |
42,670 |
0.7 |
0 |
– |
0▬
|
|
|
Maďarská zemská strana malorolnická a zemědělská |
26,520 |
0.4 |
1 |
0.4 |
1▲
|
|
|
Německá svobodně sociální strana |
7,630 |
0.1 |
0 |
– |
0▬
|
|
|
Neodvislá strana lidu malého |
5,252 |
0.1 |
0 |
– |
0▬
|
|
|
Maďarská národní strana |
4,214 |
0.1 |
0 |
– |
0▬
|
|
|
Slovanská socialistická strana |
2,024 |
0.0 |
0 |
– |
0▬
|
| Celkem |
6,874,458 |
100 |
281 |
100 |
–
|
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny podle zemí
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny v Čechách
| Strana
|
Předseda
|
Počet hlasů
|
%
|
|
|
Československá sociálně demokratická strana dělnická
|
Antonín Němec
|
762 092
|
22,33
|
|
|
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
|
Josef Seliger
|
551 909
|
16,17
|
|
|
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
|
Antonín Švehla
|
424 236
|
12,43
|
|
|
Československá strana socialistická
|
Václav Klofáč
|
381 367
|
11,18
|
|
|
Československá národní demokracie
|
Karel Kramář
|
298 054
|
8,73
|
|
|
Německá volební pospolitost 1920 (národní a národně socialistická strana)
|
Rudolf Lodgman von Auen a Rudolf Jung
|
224 751
|
6,58
|
|
|
Německý svaz zemědělců
|
Franz Spina
|
216 528
|
6,35
|
|
|
Československá strana lidová
|
František Šabata
|
191 844
|
5,62
|
|
|
Německá křesťansko-sociální strana lidová
|
Josef Böhr
|
115 130
|
3,37
|
|
|
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
|
Rudolf Mlčoch
|
80 757
|
2,37
|
|
|
Německá strana svobodomyslná
|
Bruno Kafka
|
45 640
|
1,34
|
|
|
Socialistická strana československého lidu pracujícího
|
František Modráček
|
43 098
|
1,26
|
|
|
Strana malorolníků, domkářů a živnostníků Republiky Československé
|
|
42 670
|
1,25
|
|
|
Sdružené strany židovské
|
|
19 473
|
0,57
|
|
|
Německá svobodná sociální strana
|
|
7 630
|
0,22
|
|
|
Neodvislá strana lidu malého
|
|
5 252
|
0,15
|
|
|
Slovanská strana sociální
|
|
2 024
|
0,06
|
| celkem
|
3 412 452
|
100
|
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Moravě a ve Slezsku
| Strana
|
Předseda
|
Počet hlasů
|
%
|
|
|
Československá sociálně demokratická strana dělnická
|
Antonín Němec
|
318 087
|
21,99
|
|
|
Československá strana lidová
|
Jan Šrámek
|
272 489
|
18,84
|
|
|
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
|
Antonín Švehla
|
179 382
|
12,40
|
|
|
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
|
Josef Seliger
|
137 680
|
9,52
|
|
|
Německá volební pospolitost 1920 (národní a národně socialistická strana)
|
Rudolf Lodgman von Auen a Rudolf Jung
|
103 984
|
7,19
|
|
|
Německá křesťansko-sociální strana lidová
|
Josef Böhr
|
97 783
|
6,76
|
|
|
Československá strana socialistická
|
Václav Klofáč
|
89 890
|
6,21
|
|
|
Československá národní demokracie
|
Karel Kramář
|
89 498
|
6,19
|
|
|
Německá strana svobodomyslná
|
Bruno Kafka
|
59 809
|
4,14
|
|
|
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
|
Rudolf Mlčoch
|
42 056
|
2,91
|
|
|
Německý svaz zemědělců
|
Franz Spina
|
25 219
|
1,74
|
|
|
Socialistická strana československého lidu pracujícího
|
František Modráček
|
15 482
|
1,07
|
|
|
Sdružené strany židovské
|
|
15 024
|
1,04
|
| celkem
|
1 446 389
|
100
|
Výsledky voleb do poslanecké sněmovny na Slovensku
| Strana
|
Předseda
|
Počet hlasů
|
%
|
|
|
Československá sociálně demokratická strana dělnická
|
Antonín Němec
|
510 341
|
35,05
|
|
|
Slovenská národní a rolnická strana
|
Pavel Blaho
|
242 045
|
18,05
|
|
|
Československá strana lidová
Slovenská ľudová strana
|
Andrej Hlinka
|
235 389
|
17,55
|
|
|
Maďarsko-německá křesťansko-sociální strana
|
|
139 355
|
10,39
|
|
|
Maďarsko-německá sociálně demokratická strana
|
Josef Seliger
|
108 546
|
8,09
|
|
|
Sdružené strany židovské
|
|
45 217
|
3,37
|
|
|
Československá strana socialistická
|
Václav Klofáč
|
29 564
|
2,20
|
|
|
Maďarská zemská strana zemědělců, malorolníků a malých průmyslníků
|
|
26 520
|
1,98
|
|
|
Maďarská národní strana
|
|
4 214
|
0,31
|
| celkem
|
1 341 191
|
100
|
Výsledky voleb do senátu
Celkem mandátů: 150[14]
Odkazy
Reference
- ↑ a b MUCHA, Vilém. Dějiny dělnické tělovýchovy v Československu. Praha: Olympia, 1975. Kapitola Revoluční opozice, s. 50.
- ↑ a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 392.
- ↑ Statistická příručka republiky Československé. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1920. Dostupné online. S. 102.
- ↑ a b ČSÚ: Specifika voleb v roce 1920. www.czso.cz [online]. [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-17.
- ↑ Moderní-Dějiny.cz | Československé parlamentní volby 1920. www.moderni-dejiny.cz [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Ústava 1920. www.psp.cz [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 123–124.
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 124.
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 128.
- ↑ Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz [cit. 2012-03-10]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 125–126.
- ↑ Oproti Revolučnímu národnímu shromáždění
- ↑ z toho 23 přešlo v roce 1921 do KSČ
- ↑ Získané hlasy a mandáty podle politických stran. www.czso.cz [online]. [cit. 2010-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-11-18.
Související články
|
|
